Život a zvláštní podivná dobrodružství Daniela Defoea, novináře a spisovatele z Londýna

Mnozí lidé znají jméno Daniel Defoe pouze v souvislosti s jiným jménem, totiž Robinsonem Crusoem, jedním z literárních hrdinů křesťanského Západu. Defoe ovšem není pouze autorem jednoho románu, byť velice slavného. Jeho život má řadu pozoruhodných rysů. Žil na přelomu 17.–18. století, pocházel z rodiny londýnského svíčkaře a řezníka. Chodil do presbyteriánské školy, jako kazatel se ale neuplatnil a dal přednost výnosnějšímu a dobrodružnějšímu povolání – podnikání. Obchodoval s vínem a tabákem a kapitál investoval do zámořských plaveb. Jeho celoživotní zájem byl spojen s obchodováním, mořeplavbou, ale i s účastí v ostrých náboženských bojích té doby, tedy s politikou a novinařinou. Také jeho dílo je pestré: napsal knihu o pojištění (!), o vzdělávacích reformách, o geografii a zámořských plavbách. Vedle Robinsona sepsal řadu dalších románů (Dobrodružný život kapitána Singletona, Moll Flandersová, Roxana), které jsou velice čtivé a vypovídají mnohé o raně novověké společnosti. V tomto čísle Kontextů uvádíme úvahu o významu tohoto spisovatele z pera Philipa Zaleského a ukázku z jeho knihy Deník morového roku, který vyšel v originále v roce 1722 a v češtině zásluhou nakladatelství Odeon v roce 1982.

Zdá se veskrze případné, že nejlepší dochovaný fyzický popis Daniela Defoea pochází z plakátu, jímž se po něm vyhlašuje pátrání: „Ztepilé postavy, prostředního růstu, stár přibližně čtyřicet let, snědé pleti a tmavohnědých vlasů, nosí však paruku; zahnutého nosu, ostré brady, šedých očí a s velkou bradavicí poblíž úst.“

Tento nepříliš přitažlivý popis vydal roku 1702 hrabě z Nottinghamu: pátrání po jistém „Danielu de Foe, jinak též zvaném De Fooe“ se vyhlašovalo pro „těžké zločiny a přestupky“, jichž se měl dopustit vydáním anonymní parodie na toryovskou náboženskou invektivu. Tento plakát, jakož i obvinění, které předcházelo jeho vyvěšení, elegantně shrnuje velkou část života Daniela Defoea: byl spisovatelem na útěku, milovníkem falešných jmen, jimiž podepisoval mnoho svých pseudonymních děl, středostavovským obchodníkem, který si nasazoval paruku, aby mohl předstírat, že je aristokrat, literárním rváčem, který opovrhoval ortodoxiemi své doby, a člověkem považovaným mnoha svými současníky za slídila, práskače a postrach okolí. (…)