Základna amerického systému protiraketové obrany v ČR

V létě 2006 se jedním z dominantních témat české politické diskuse stalo možné umístění základny amerického protiraketového systému v České republice. Země se tak dostala do interakce s jedním z nejdůležitějších strategických projektů, které mohou určovat charakter globální bezpečnosti ve 21. století. Veřejnost v ČR však podle průzkumů veřejného mínění z větší části se základnou nesouhlasí. Debaty o základně vyvolaly intenzivní aktivitu řady důležitých aktérů politického spektra, přičemž výsledek celého sporu může silně determinovat budoucí charakter české zahraniční politiky a mezinárodní pozici ČR.

Soudobý americký protiraketový systém

Soudobý program systému protiraketové obrany USA (Natio­nal Missile Defense System), spočívající v ničení balistických raket antiraketami na základě informací z radarů a družic, představuje zatím nejpokročilejší systém takového typu na světě. Samotná idea ničení balistických raket antiraketami byla diskutována již v souvislosti s útoky německých střel V-2 na Londýn a Antverpy v letech 1944-1945. V období studené války obě supervelmoci disponovaly relativně výkonnými antiraketami.

V období vlády Ronalda Reagana se jednalo o zahájení rozsáhlého programu Strategické obranné iniciativy (SDI), tzv. „hvězdných válek", který měl po svém dokončení umožnit likvidaci hromadného úderu balistickými raketami a střelami s plochou dráhou letu proti USA. I když nebyl dobudován, výrazně přispěl k porážce komunistického bloku, který již nebyl s to držet s USA a jejich spojenci krok po technologické ani zdrojové stránce a zhroutil se. Současný protiraketový systém představuje omezené pokračování programu SDI, přičemž je zaměřený na likvidaci limitovaného útoku menším počtem balistických raket.

Systém protiraketové obrany má za cíl zachytit a zničit balistickou raketu, která by mířila na USA. Podle analýzy experta na moderní zbraně Stanislava Kauckého, zveřejněné v časopise ATM (8/2006), by se v případě základny v ČR jednalo o součást komplexního systému obrany proti raketám dlouhého doletu a mezikontinentálním balistickým raketám. Hlavní součástí základny by bylo několik (zřejmě deset) antiraket umístěných v silech. Ty by měly v případě zjištění letu balistické rakety z radarů anebo družic vystartovat a zničit ji.

Jak vyplývá z informací zveřejněných koncem srpna 2006, začala být s ohledem na negativní reakce na umístění amerických raket v ČR diskutována alespoň možnost umístění senzorového radaru, který by zjišťoval údaje o letících balistických střelách. Tyto radary jsou důležitou součástí systému protiraketové obrany USA.

V této souvislosti je třeba mít na paměti, že systém protiraketové obrany USA není jediným projektem svého druhu. Existuje i projekt protiraketové obrany NATO a v jeho rámci projekt protiraketové obrany bojiště NATO, nicméně tyto projekty jsou doposud zaměřeny pouze proti raketám středního a krátkého doletu a reálně v dohledné době nebudou schopny bránit území členských států aliance. Objevují se i úvahy o vybudování protiraketového systému EU zaměřeného proti balistickým raketám dlouhého doletu, nicméně vzhledem k malé akceschopnosti této organizace v obranné politice je jejich uskutečnění málo pravděpodobné.

Česká republika v nové geostrategické pozici

Diskuse o americké protiraketové základně anebo radaru vnesly Českou republiku významným způsobem do soudobého geostrategického diskursu. České země jsou z hlediska tradiční geopolitiky chápány jako významná oblast ve středu kontinentu, jejíž ovládnutí zajišťuje strategickou výhodu (nehledě na významný průmyslový a lidský potenciál této oblasti). Reálnými důsledky byly např. intenzivní boje ve třicetileté válce v českých zemích, důležitá pozice českých zemí v koncepcích nacistického Německa či role „západní frontové výspy" komunistického bloku během studené války.

Ukazuje se, že strategická poloha ve středu Evropy nabývá v souvislosti s vývojem protiraketových systémů novou dimenzi. Pozice ve středu kontinentu umožňuje vhodné poziční umístění antiraket proti případným balistickým raketám z blízkovýchodní i východoasijské oblasti, které by směřovaly po určitých trajektoriích proti USA anebo západní Evropě. Podle informací serveru Aktuálně.cz z 31. srpna 2006 je navíc Česká republika pro umístění základny vhodná i z hlediska geologického, protože ve srovnání s Polskem a některými dalšími zeměmi zde existuje pevné podloží umožňující stabilitu sil, zabudovaných hluboko do země. Provozovatelé základny zde mohou nalézt i kvalifikovaný a jazykově vybavený civilní personál základny.

Výše zmíněná pozice bude pro Českou republiku důležitá i tehdy, pokud bude americký systém odmítnut a přistoupí se na systém budovaný pro obranu celého NATO či EU. ČR může svým rozhodnutím výrazně ovlivnit funkčnost těchto organizací. Vnitřní soudržnost a stabilita NATO jsou již několik let oslabeny a jednotná obranná politika EU je spíše iluzorní. ČR by tedy svým příklonem k USA (v případě obdobného postupu Polska) mohla vyvolat silnější dostředivé tendence v obou organizacích.

Podporovatelé základny v ČR

O otázce umístění raketové základny (případně radaru) amerického systému se v ČR rozpoutala bouřlivá politická a mediální diskuse. Projevily se v ní především celkové postoje k soudobému zaměření americké války proti terorismu (pod tento pojem jsou již americkou administrativou i jejími stoupenci a odpůrci fakticky subsumovány i jaderně-raketové ambice tzv. „darebáckých států"). Část debaty se v ČR prolnula i s postoji k probíhajícímu vyhrocení izraelsko-libanonského konfliktu. Postoje politických stran byly determinovány i složitou povolební situací.

Stoupenci umístění základny v ČR se objevili především v demokratických pravicových politických stranách s tradiční transatlantickou orientací. Ze stran zastoupených v PS PČR podpořila umístění základny poměrně jednoznačně ODS, která navíc odmítla i referendum o základně. Jednoznačně základnu podpořil i proud „posthavlovské" politiky s pravicově liberálním zaměřením, který sice není silný na stranickopolitické úrovni (slabí SNK-ED a zkrachovalá Unie svobody), ale má silné pozice v médiích (Česká televize, „lauderovská" Nova, MF Plus, Hospodářské noviny, Lidové noviny apod.) a v některých think-tancích (např. v Asociaci pro mezinárodní otázky). Ve prospěch základny působil i internetový deník Neviditelný pes.

Specifickou roli sehrál i Cyril Svoboda z KDU-ČSL, který ve funkci dosluhujícího ministra zahraničí projevil silný zájem na umístění základny (zbytek lidovců zaujal nepříliš vyprofilovaný postoj, spíše na stranu základny se postavil europoslanec Jan Březina). Ve vyjednávání s Američany se silně angažoval i náměstek ministra pro zahraniční vztahy Tomáš Pojar. Propojení zahraničněpolitických postojů ODS a postdisidentské pravice symbolizoval Alexandr Vondra, a to nejen v otázce základny.

Na podporu základny vznikla i zájmová uskupení, resp. petice na internetu. Jednalo se především o petici na stránce www.prozakladnu.cz a dále o „Petici za odpovědnost volených zástupců v otázkách bezpečnosti a proti politickému „čecháčkovství" (www.nasebezpecnost.cz). Tyto monotematicky orientované internetové projekty ovšem nedosáhly takového rozsahu jako aktivity zaměřené proti umístění základny.

Odpůrci základny v ČR

Odpůrci základny se v politické sféře rekrutovali především z levicových stran, přičemž své pochybnosti o jejím smyslu vyjádřil i předseda ČSSD Jiří Paroubek. Je zajímavé, že za vlád sociální demokracie byla jednání o základnách zahájena, nicméně po negativních reakcích veřejnosti začala strana prosazovat referendum o základně (jednalo se i o jednu z podmínek tolerance vlády ODS) a velká část jejích členů se stavěla proti ní. O něco větší podporu by u sociálních demokratů mohl mít radar, nicméně ani zde nelze očekávat výraznou změnu postojů ve srovnání s těmi proti antiraketám.

Umístění základny v ČR odmítli i zelení, jejichž členská základna se v povolebním období již tak dosti obtížně vyrovnávala s politickým příklonem doprava. Proti základně protestovali s ohledem na tradiční antiamerikanismus i komunisté, kteří sehráli významnou roli i v monotematicky orientovaných protestních organizacích a sítích. Výraznou aktivitu vyvinuli zvláště mladí z Komunistického svazu mládeže.

Na nejvýznamnějším projektu „Ne základnám" (který se postavil i proti radaru) kromě komunistických uskupení participovaly i různé trockistické, radikálně socialistické, levicově nacionalistické, lidskoprávní, kvazireligiózní a islámské organizace. Roli jistého mediálního leadera odporu proti základně sehrály Britské listy, což potvrdilo posílení pozice nemaistreamových internetových médií v českém bezpečnostně-politickém diskurzu.

Přes řadu propagačních materiálů a několik uskutečněných veřejných protestů uvedené aktivity zřejmě výrazněji neovlivnily poměr sil ve veřejnosti, který se vytvořil již na začátku veřejné debaty o základnách v ČR. Podle průzkumu agentury STEM pro ČR zveřejněného počátkem srpna 2006 se proti umístění základny vyslovilo 51 % dotázaných, pro 31 % a 17 % nevědělo.

Pro a proti základně

Diskuse o základně se soustředily kolem několika důležitých problémů. Zřejmě hlavní otázkou bylo a je, jaký má základna význam pro bezpečnost České republiky. Odpůrci základny upozorňovali především na skutečnost, že rakety ochraňují území USA a nikoliv ČR, protože antiraketová základna slouží k likvidaci balistických raket ve střední fázi jejich letu. Stoupenci základny však mohli poukazovat na skutečnost, že umístěním základny budou mít USA jako nejvýznamnější vojenská velmoc soudobého světa strategický i taktický zájem na ochraně českého území i na politické a ekonomické stabilitě v regionu. ­Vzrostl by tím rovněž význam ČR v mezinárodních vztazích a USA by mohly zrušit pro ČR vízovou povinnost. Naopak odmítnutím základny by důležité vztahy s USA výrazně ochladly.

Odpůrci základny argumentovali i tím, že vzhledem k jejímu umístění na českém území vzroste riziko teroristického útoku vůči ČR. Stoupenci upozorňovali na to, že současní islámští teroristé útočí především proti civilistům na nechráněných místech, nikoliv na základny.

Teroristická hrozba ze strany islamistů ve smyslu „pomsty za základnu" by nemusela směřovat přímo proti základně, ale proti jakýmkoli českým objektům, tj. včetně „měkkých cílů" v ČR (velká shromáždění lidí, pražské metro apod.), anebo proti českým turistům v zahraničí. V případě braní rukojmí (např. v letadle, obsazením hotelu apod.) by navíc mohli být čeští občané „preferováni" ze strany teroristů jako selektivně vybírané oběti. V této souvislosti se však objevuje argument zastánců základny týkající se nutnosti přijmout výše zmíněné riziko z morálních důvodů a z hlediska dlouhodobějšího bezpečnostně-strategického výhledu. Celý protiraketový systém je z jejich hlediska součástí boje proti různým destruktivním aktérům v systému světové bezpečnosti, které dovedou identifikovat a potlačovat pouze soudobí vládnoucí američtí politici (na rozdíl od „naivních Evropanů"). ČR má podle nich morální povinnost se na těchto aktivitách podílet a odstrašovat potenciální okupanty území ČR (z islámských zemí, z Číny apod.) v dlouhodobém výhledu. Umístění základny je chápáno i jako jistá splátka „nevyrovnaného dluhu" Čechů vůči USA za několikeré osvobození (1918/1919: americké vítězství nad centrálními mocnostmi a Wilsonova pomoc při vzniku samostatného Československa; 1945: vítězství nad mocnostmi Osy, 1989/1990: vítězství nad komunismem).

Odpůrci základny naopak často vidí jako strůjce globální nestability současnou americkou politiku a umístění základny chápou jako opětovnou ztrátu suverenity srovnatelnou s Mnichovem 1938 anebo srpnem 1968. V této souvislosti využívají i dosud nevyjasněných otázek jurisdikce nad personálem základny. Debatu o základně provázejí i spory o míru reálné účinnosti systému protiraketové obrany; ty jsou však s ohledem na dosavadní stav vědomostí o něm vedeny ve velmi vágním anebo laickém duchu.

Závěr

V době psaní tohoto textu je obtížné určit, jaký bude výsledek jednání o americké základně v ČR. V případě předčasných voleb bude zřejmě rozhodnutí odsunuto až do období po jmenování nové stabilní vlády, přičemž téma základny se stane důležitým tématem předvolební kampaně (zvláště ze strany komunistů).

Pokud by ČR souhlasila s umístěním amerických antiraket nebo alespoň radaru, mohla by tím přispět k dlouhodobému vytváření proamerického bloku ve východní Evropě tvořeného pobaltskými státy, Polskem, ČR, Rumunskem a možná i Ukrajinou. Ten by mohl představovat důležitého aktéra globální bezpečnosti 21. století. Vzhledem k omezené vnitropolitické podpoře amerických základen i dalších kroků ve prospěch dosavadní americké politiky ve výše zmiňovaných zemích se však prozatím jedná spíše o elitářskou ideovou koncepci než o skutečně a systematicky realizovaný projekt bezpečnostního uspořádání.