Vládní daňové tanečky

Koaliční vláda představila další krok v rámci reformy veřejných financí. Má jím být pokles odvodů na sociální pojištění o jedno a půl procenta. Po snížení ceny za práci volají podnikatelé již řadu let. Jinou otázkou ovšem je, zda jde o adekvátní návrh a zda reflektuje politické dohody.

Prvním krokem, který vedl ke snížení odvodové povinnosti, bylo již v rámci první fáze reformy zastropování odvodů na čtyřnásobek vyměřovacího základu sociálního pojištění. Díky tomu byla nastavena hranice, od níž již nejlépe placeným zaměstnancům neroste další zdravotní a sociální pojištění. Už tehdy se však začínaly objevovat názory, že snížení není dostatečné, protože nereflektuje souběžné přijetí ekologických daní. Přitom právě ekologické daně zasáhnou celoplošně všechny občany, ale zvláště ty chudší, kteří musejí ze svého rozpočtu vydávat větší část výdajů právě na energie. Takový byl i původní účel těchto daní, když s ním přišli zelení. Takový účel deklarovala i Topolánkova vláda, když oznamovala výměnu zelených daní za nižší sociální pojištění. Ministr financí Kalousek se sice hájil tím, že není jasné, jak se dotknou ekologických daní veřejné rozpočty, a slíbil, že po roce fungování takový výpočet jeho ministerstvo udělá. Neudělalo. Přitom podle některých odhadů je výnos spotřebních daní na uhlík zhruba ve výši čtyř a půl miliar­dy korun. Tomu však snížení inkasa ze zastropování ani náhodou neodpovídá.

S velkým halasem oznamované snížení sociálního pojištění má však svou genezi jinde. Loni při přijímání balíku daňových změn byla kvůli konsenzu v koalici přijata dohoda, podle níž se od ledna příštího roku měla snížit sazba daně z příjmů fyzických osob z 15 % na 12,5 %. Souběžně ovšem ministr financí přijal výrazné slevy na dani, jimiž osvobodil svou voličskou klientelu (do 12 tisíc hrubého) od příjmové daně. Kdyby se od prvního ledna 2009 snížila daň z příjmů, tato sociální skupina by začala - paradoxně - daně opět platit. Byla proto uzavřena další dohoda, která měla upravit parametry tak, aby žádná příjmová skupina nebyla oproti dnešnímu stavu znevýhodněna. Místo toho byla přijata varianta, která rezignuje na snížení dnešní patnáctiprocentní daně z příjmů a nahrazuje ji pouze snížením sociálního pojištění o jedno a půl procenta.

Tento záměr však neodpovídá politické dohodě koaličních stran ze srpna 2007. I podle výpočtů ministerstva financí přinese schválená varianta patnáct miliard korun propadu v daňovém inkasu, zatímco požadavky poslance Tlustého, a potažmo i jeho kolegy Doktora, které se objevovaly v různých fázích jednání, by ponechaly v peněženkách daňových poplatníků více než třicet miliard. Je tedy jasné, že snížení daňové zátěže schválené vládou bude méně než poloviční oproti dřívějším návrhům poslanců z ODS. Vláda tak preferovala snižování deficitů veřejných rozpočtů na úkor daňového a odvodového zatížení, aniž by si ovšem dělala starosti s již dříve uzavřeným politickým kompromisem.

Zajímavý je ostatně samotný vývoj celého daňového martyria. Premiér a výkonná rada ODS zřídili komisi, jejímž šéfem se stal poslanec Doktor. Když byla komise uprostřed jednání, premiér Topolánek prohlásil, že ji považuje za ukončenou a že plně podporuje Kalouskův návrh na jednoprocentní snížení sociálního pojištění při zachování původní, tedy patnáctiprocentní sazby z příjmů fyzických osob. Práce celé komise tak byla naprosto znevážena. Daňová komise pracovala v podstatě se třemi variantami. Ve všech se počítalo s dvanácti a půl procentní sazbou daně, ale i s dalšími korekcemi slev na dani. Poslanec Doktor přišel s další variantou, která by znamenala dvou a půl procentní snížení výše pojistného.

Otázkou je, zda vůbec došlo ke snížení daní oproti výchozí pozici před přijetím reformy. Takovým důkazem je podle prvního náměstka ministra financí Ivana Fuksy fakt, že zvýšený výběr daní oproti loňsku o osm miliard není dán vyššími daněmi, ale naopak tím, že se jich díky poklesu vybralo více. Fuksova konstrukce však nebere v úvahu strukturu daní, především efekty, k nimž došlo na základě změn v zákoně o dani z přidané hodnoty a zvýšením výběru této daně přeřazením významné části položek do její vyšší sazby.

Zanedbatelný není ani efekt růstu cen pohonných hmot, protože spolu s ním roste i výběr daní z těchto komodit. Ostatně i u další daňové položky týkající se pohonných hmot neplní vláda, respektive ODS své sliby. Jedná se o slib nezvyšovat sazbu spotřební daně nad minimum dané Evropskou unií. Ovšem tím, jak posiluje česká koruna, dochází k jejímu samovolnému zvyšování, aniž na to vláda jakkoli reaguje. To se ovšem netýká jenom pohonných hmot, ale všech spotřebních daní, tedy i na tabák, líh či uhlík. Všechno vede k závěru, že celkové daňové zatížení v tuto chvíli neklesá.