Víme, kdo jsme

Představa, že 11. září se všechno naprosto změnilo, je v jednom nesmírně důležitém smyslu chybná. Rudy Giuliani to předvedl tak dokonale, jako dělal dokonale všechno, když dodržel slib a dovedl na svatbě k oltáři dívku, která neměla otce, a jejíž bratr nedávno zahynul při požáru. Lidé se pořád vdávají a žení, připomněl nám tím starosta, život jde dál a je dobrý. Kvůli této nejzákladnější pravdě současná válka proti Americe zkrachuje. Teror vždycky selže. Ti, co věří, že teror má sílu zničit vůli lidí žít dál, se vždycky mýlí, neboť lidé prostě nedopustí, aby se něco takového stalo.

Ale jestliže nedošlo k naprosté změně, pak určitě ke změně hluboké. To, co se stalo 11. září, nám připomnělo, kdo jsme a jaké jsou naše hodnoty. Pamatujeme si, že nejsme to, co o nás tvrdí ti, co nenávidí náš národ, a naše hodnoty nejsou takové, jako tvrdí oni.

Shodou okolností vyšel 11. září v New York Times článek, který byl typický pro Timesy posledních let. Byl to nadšený profil (a reklama na knihu vzpomínek) někdejšího radikála a teroristy ze 70. let Billa Ayerse. "Nelituji toho, že jsem kladl bomby," řekl Ayers v úvodním odstavci, "mám pocit, že jsme toho neudělali dost." Ayers se ve své knize chlubí, že se v 70. letech podílel na pumových útocích na ústředí newyorkské policie, Kapitol a Pentagon. New York Times je označily za "odvážné skutky mládí." Ayersovi, který má podle Timesů "sympaticky nezkrotnou povahu," věnovaly tyto noviny článek o 2 000 slovech a k tomu ještě uctivé a hluboce stupidní interview v magazínu, který byl vytištěn již před 11. zářím.

Ayersovo tvrzení, Timesy nekriticky akceptované, že "tato společnost není spravedlivé, férové a slušné místo," bylo desítky let konsitutivní lží a základním ospravedlněním těch, kteří chtěli tuto společnost zničit. To se netýká nejen radikálů na levici, ale stejnou měrou i na pravici.

13. září si v televizním pořadu "700 Club" povídali Jerry Falwell a Pat Robertson. Falwell přemítal, že "to, co jsme v úterý viděli ... by mohlo být maličkostí, pokud bude Bůh nadále zvedat oponu a dovolí nepřátelům Ameriky uštědřit nám to, co si pravděpodobně zasluhujeme." Uštědřit nám to, co si pravděpodobně zasluhujeme. Robertson s touto blasfémií horlivě souhlasil. Falwell pokračoval, že "potratáři na tom nesou svůj díl viny, neboť Bůh nedopustí, abychom se mu vysmívali," a shodl se s Robertsonem, že "homosexuálové a lesbičky, kteří se aktivně snaží prosadit svůj alternativní životní styl" a Americká unie pro občanské svobody "také pomohly tomu, že se to stalo."

Myslím, že Timesy už nikdy neotisknou žádný článek oslavující politické pumové útoky jako "odvážné činy." Myslím, že většina Američanů se už nikdy nebude na Robertsona a Falwella dívat jinak než s hlubokým opovržením. Myslím, že v hrozivém světle 11. září jsou zvrhlé hodnoty těch, kdo nenávidí Ameriku za to, čím je - liberální demokracií - dobře vidět. Znovunalezli jsme to, kdo jsme. 17. září se vrátil na obrazovku humorista David Letterman. Se slzami v hlase slíbil publiku a sám sobě, že nikdy nezapomene, že policisté a hasiči jsou hrdinové, že jsou to muži a ženy, kteří se vystavují nebezpečí, aby nás chránili.

Teď si to pamatujeme. Pamatujeme si, že si neceníme stvůr, jako je Bill Ayers, ale těch, kdo nás chrání před stvůrami, jako je Bill Ayers. Pamatujeme si, že láska k vlasti je nádherná věc a že není neslučitelná s liberální společností, ale naopak je velkou silou, která váže tuto společnost dohromady. Pamatujeme si, že naše hodnoty nejsou hodnotami, které nám přisuzují hollywoodští ničitelé civilizace spolu s talibánskými nepřáteli civilizace - hodnotami odpudivé televizní reality show Fear Factor. Připomínáme si s Davidem Lettermanem, že naše skutečné hodnoty jsou ty, které vedly stovky policistů a hasičů k tomu, že riskovali a obětovali své životy. Znovu zjišťujeme, že jsme stateční, milosrdní a silní. Jsme dobrý národ a opravdu jsme vybudovali "spravedlivé, férové a slušné místo" a ochráníme ho před těmi, kteří by ho chtěli zničit.

Z Washington Post, 20. září 2001, přeložil Martin Weiss.