Triumf pravicových regionálních politiků

Motto: "Sociální demokraté, ač hory doly slibovali, celkem mnoho nezískali."

Zápis z farní kroniky obce Bludov o volbách z r. 1907

Krajské uspořádání

V roce 2004 se konaly druhé volby do krajských samospráv. Kraje byly zřízeny ústavním zákonem v roce 1997, fungovat začaly od počátku roku 2001, když předcházejícího podzimu byly zvoleny jejich první samosprávné orgány.

Debata o zřízení krajů se v průběhu devadesátých let postupně redukovala na otázku nikoli rozsahu kompetencí krajů, ale jejich počtu. Variant existovala celá řada: jednou krajností bylo zřízení tří krajů (Čechy, Morava se Slezskem a Praha), druhou krajností zřízení cca osmdesáti krajů, jež by fakticky odpovídaly okresům. Výsledný kompromis - čtrnáct celků - kombinuje nevýhody obou krajností, přičemž neobsahuje výhody ani jedné z nich. Kraje jsou malé, takže pro jednání s Evropskou unií se musejí po dvou až třech spojovat do větších celků (tzv. NUTS II), malá velikost několika z nich má negativní vliv i na jejich ekonomickou sílu. Problém je i v jejich vzájemné nevyrovnanosti - nejmenší Karlovarský kraj má dvě stě tisíc obyvatel, největší - moravskoslezský a hlavní město Praha - více jak pětkrát tolik. Ačkoli jsou relativně malé, přesto (až na výjimky) nedisponují loajalitou svých obyvatel. Tu přenášejí občané na svou obec, případně malé okolí okolo ní, někteří dále na Čechy, Moravu či Slezsko a samozřejmě na celou republiku. Kraje v současné podobě jsou umělými celky nerespektujícími přirozené hranice, které nemají potenciál k tomu, aby si k nim obyvatelé vytvořili citový vztah a mohli na ně svou loajalitu přenést.

Výsledky roku 2000

První volby do krajských zastupitelstev se konaly v listopadu 2000 v polovině funkčního období menšinové vlády ČSSD, která v roce 1998 vyhrála předchozí parlamentní volby se ziskem více než 32 %, tj. s nejlepším výsledkem v historii České republiky. Hlavním výsledkem voleb krajských v roce 2000 se pak stala drtivá porážka sociální demokracie, která získala pouhých 14,66 % hlasů, tedy méně než polovinu předchozího výsledku z voleb parlamentních. Volby vyhrála ODS s 23,8 %, strana, která tolerovala u moci menšinovou vládu sociální demokracie. Na druhém místě se s 22,86 % umístila Čtyřkoalice (4K), předvolební koalice čtyř malých pravicových a středových stran - KDU-ČSL, US, ODA a DEU. Šlo o největší úspěch tohoto uskupení, které se rozpadlo cca rok poté, ale které na krajské úrovni nicméně přežilo až do podzimu 2004. Na třetím místě skončila s 21,14 % KSČM. Až čtvrtí skončili zmínění sociální demokraté.

Úspěch pravicových a středových stran a neúspěch stran levicových se odrazil v mocenském složení vedení nových krajů. Hlavní vládní strana nezískala ani jeden z postů třinácti hejtmanů. Zato občanští demokraté získali osm hejtmanů, v dalších zbývajících pěti krajích měli posty náměstků hejtmanů. Jako jediná strana byli přítomni v radách všech třinácti krajů (navíc z této strany pochází i hlava čtrnáctého kraje - pražský primátor). Zbývajících pět hejtmanů bylo z řad křesťanských demokratů. Sociální demokracie byla zastoupena pouze ve čtyřech krajských radách. I díky tomu se stalo, že náklonnost, kterou sociální demokraté vůči krajům při jejich ustavování projevovali, značně ochladla.

Další čtyři roky se nesly ve znamení velkého konfliktu státu a krajů o rozsah kompetencí, které má stát na kraje převádět, o rozsah finančních prostředků, které budou mít k dispozici, i o jejich vnitřní strukturu. V roce 2000, když kraje vznikaly, neměly takřka žádný majetek, žádné zaměstnance a minimální rozpočet. O čtyři roky později je situace naprosto jiná. Stát v průběhu čtyř let převedl na kraje celou oblast středního školství včetně nemovitého majetku, nemocnice, správu řady silnic atd.. V současnosti kraje hospodaří s rozpočty v řádu desítek miliard korun. Poté, co stát předal nemocnice i s jejich dluhy krajům, které jsou ovládány pravicovými politiky, začaly se podnikat první větší kroky k privatizaci nemocnic. Socialistická vláda si to s hrůzou uvědomila a v tuto chvíli se snaží privatizaci zastavit. Velké naděje vkládala do úspěchu levicových stran ve volbách - mj. i proto měl být dlouho utajovaným zlatým hřebem předvolební kampaně ČSSD frontální útok na ODS právě v otázce privatizace zdravotnictví. Za to, že to nevyšlo, může celá pravice poděkovat ministryni zdravotnictví a bývalému šéfovi zdravotnické komise ČSSD. Obě osoby odvedly pro pravicový (či přinejmenším nelevicový) pohled na správu společnosti tolik jako málo jiných politiků. Pravicovým a středovým stranám naopak došlo, že prostřednictvím krajů mohou prosazovat řadu svých celostátních programových záměrů - ať již ve zdravotnictví, školství či dopravě.

Volební cykly jsou v současnosti v ČR nastaveny tak, že se krajské volby konají v poločase voleb parlamentních. Jak v roce 2000, tak o čtyři roky později se proto krajské volby staly exkluzivním průzkumem veřejného mínění. V roce 2004 byla situace o to zajímavější, že se volby konaly necelého půl roku po debaklu vládních stran ve volbách do Evropského parlamentu, které vedly ke změnám na předsednických postech dvou ze tří vládních stran a k obměně na postu premiérském a v několika nevýznamných ministerských křeslech.

Volební účast 2004

Jedním z často probíraných výsledků těchto voleb byla volební účast. Podle mnohých byla velmi nízká, takže především komentáře příznivců poražených stran pracují s přepočítanými procenty zisku jejich protivníků z celé populace, čímž se evidentní společenský posun bagatelizuje. V této souvislosti je zapotřebí argumentovat především téměř totožnou volební účastí z doby před čtyřmi lety, která vedla k jiným výsledkům.

Celková volební účast činila 29,62 % (v roce 2000 33,64 %), což je pokles o cca čtyři procentní body. S poklesem jsme se setkali ve všech regionech, tu s větším, tam s menším. Propad byl ovšem znatelnější v moravských krajích.

Volební účast variuje v jednotlivých zemích a typech voleb, přičemž tyto proměny způsobuje řada faktorů - ať již geopolitických, kulturních či socioekonomických. V ČR lze u všech druhů voleb po roce 1990 sledovat na časové ose pokles volební účasti. Značně rozšířenou praxí nejenom publicistických, ale i odborných textů se stalo označovat tento pokles za známku klesající kvality demokracie, snižující se důvěry občanů v zastupitelské instituce apod. Na pokles voličské účasti se ale lze dívat dvěma možnými způsoby. První interpretace chápe pokles volební účasti jako varovný signál politické elitě, jako signál vzrůstající apatie, která může za určitých okolností posloužit jako podhoubí pro nástup populistických politických vůdců a směrů, jež mohou ohrozit samotnou demokracii. Druhé možné vysvětlení předpokládá, že volební neúčast je normálním a přirozeným jevem, který je logickým důsledkem "odmytizování" politiky. Občané již nechápou volební akt jako osudovou volbu mezi dobrem a zlem, jako volbu rozhodující o jejich svobodě či životě. Z tohoto důvodu svou volební účast již nepovažují za nezbytnou. Nelze tedy jednoznačně říci, jaký to signál čeští voliči svou neúčastí u krajských voleb 2004 vyslali.

Výsledky na celostátní úrovni

Zatímco výsledky voleb roku 2000 můžeme charakterizovat jako supervyrovnané, kdy rozdíl mezi prvním a třetím subjektem v celkovém součtu byl necelá tři procenta hlasů, volby roku 2004 mají jediného vítěze: ODS. Odstup mezi prvním a třetím činí nyní přes dvaadvacet procent, což je mimochodem také rozdíl mezi hlavní opoziční a vládní stranou. ODS se svými 36,35 % zvýšila svůj předchozí zisk o třináct procentních bodů. Všechny další relevantní síly oproti roku 2000 ztratily, byť u lidovců toto konstatování platí jen s otazníkem. Na druhé místo se posunula KSČM (19,68 %), která však v mezivolebním srovnání ztratila půldruhého procenta. Méně získala v jedenácti ze třinácti krajů. Třetí skončila ČSSD (14,03 %), která útěchu, že se posunula ze čtvrtého místa, ani nemůže myslet vážně. Pro ni katastrofální výsledek z roku 2000 se zhoršil o dalšího více jak půl procenta. Ztrátu zaznamenala všude s výjimkou kraje středočeského a Vysočiny. Je otázkou, jak přistoupit k výsledkům KDU-ČSL. V roce 2000 totiž lidovci byli vůdčí složkou Čtyřkoalice, díky níž v řadě krajů zvítězili a obsadili tak hejtmanské posty. O mandáty a vliv v radě se nicméně dělili s dalšími složkami této předvolební koalice. V roce 2004 sice díky samostatné kandidatuře získali mnohem méně hlasů (10,67 % - i to je však nejlepší lidovecký výsledek po roce 1989), avšak získali více mandátů. V řadě krajů bude KDU-ČSL jedním ze dvou koaličních partnerů, čímž vzroste i její vliv v radách.

Ve vyjádření mandátovém je drtivé vítězství ODS ještě více patrné - polepšila si o 106 mandátů na současných 291. Mandáty navíc také získala KDU-ČSL, která jich má 84. O mandáty naopak přišla KSČM (minus 4, současný stav 157) i ČSSD (minus 6, současný stav 105). Vidíme tak, že ODS má více mandátů než KSČM a ČSSD dohromady.

Signálem pro definitivní rozpuštění zbytků strany by měly být krajské volby pro Unii svobody-Demokratickou unii (US-DEU), která celorepublikově získala 1,17 % a při samostatné kandidatuře nikde nedokázala překročit pětiprocentní práh. Jejích 6 mandátů je plodem předvolebních koalic s KDU-ČSL.

Poměrně zajímavé poselství vyslaly tyto krajské volby o fenoménu nezávislosti, který ovládá stále větší část komunální scény, hrál významnou roli v předchozích krajských volbách a zdál se být významným trendem i po letošních evropských volbách. Potvrdily se ovšem ty hlasy, které upozorňovaly na skutečnost, že úspěch Sdružení nezávislých kandidátů (SNK) a Nezávislých (NEZ) v evropských volbách je takřka výhradně úspěchem jejich lídrů, který by byl obdobný pod jakoukoli značkou. Skutečnost, že NEZ ("Železného nezávislí") získali v krajských volbách pouze 2,47 % hlasů a SNK ("Zielencovi nezávislí") 3,28 % hlasů, hovoří takřka za vše. NEZ navíc nemá jediný mandát; na druhou stranu SNK zastoupení, byť spíše minimální, získala. Lepší obraz ústupu ze slávy poskytuje porovnání počtu mandátů, kterými jednotlivé nezávislé subjekty (kam řadíme kromě obou zmíněných nejrůznější krajské struktury typu Volba pro město, Nezávislí starostové pro kraj apod.) disponovaly v roce 2000, a kolik jich mají nyní. Před čtyřmi roky to bylo 47 mandátů, což představuje cca 7 % všech mandátů, zatímco v roce 2004 již jen 15 mandátů (cca 2 %). Navíc se projevil nejvýraznější rozdíl mezi oběma hlavními "nezávislými" subjekty: NEZ reprezentují spíše osoby veřejného, společenského, ale dosud nepolitického života, zatímco SNK se zaměřuje na úspěšné komunální "nezávislé" politiky - starosty a místostarosty. Zdá se, že pokud je fenomén nezávislosti na krajské úrovni nosný, pak spíše ve spojení s místními politiky, což potvrzuje mj. i úspěch "starostensky" definovaného nezávislého subjektu ve Zlínském kraji.

Krajské volby 2004 byly testem pro některé ambiciózní politické síly, které sice neuspěly podle svých představ v evropských volbách, ale věřily volbám krajským ("Začněme změnu od krajů" apod.). Jednoznačným neúspěchem skončily pro "neodemokratickou" Stranu zelených s Literárními novinami, Ludvíkem Vaculíkem, Václavem Havlem a dalšími, převážně pražskými intelektuály v zádech (celostátně 1,17 % a pouhé dva mandáty, získané navíc v předvolební koalici s dalšími subjekty). Stejně tak Evropští demokraté (ED) tam, kde kandidovali samostatně, získali průměrně 1,06 % hlasů; díky předvolebním koalicím nicméně mají 6 mandátů. Má-li to být síla, jež nahradí ve středovém prostoru US-DEU, musí na sobě (a subjektech kolem sebe) v průběhu dalšího roku hodně pracovat.

Stejně tak tyto volby definitivně odsunuly z politické scény dosud přežívající politiky reprezentující již fakticky neexistující strany typu ODA (v jediném kraji, kde kandidovala, získala 0,29 % hlasů), dále moravistické subjekty, jimž se v roce 2000 podařilo proklouznout do jihomoravského zastupitelstva pod hlavičkou Nestraníků pro Moravu, a ukázaly neexistenci někdejších Sládkových republikánů (0,20 %).

Výsledky v jednotlivých krajích

Středočeský kraj, největší kraj ČR, se stal svědkem nejvýraznějšího vítězství ODS v historii voleb v rámci poměrného systému, jež probíhaly ve větších jednotkách než v obcích - 44,75 % je téměř o šestnáct procent více než o čtyři roky dříve (28,76 %). Jedná se o jednoznačné vítězství stávající radní koalice vedené místopředsedou ODS, stínovým ministrem dopravy a někdejším kladenským primátorem Petrem Bendlem, o jehož pozici ve straně se před volbami diskutovalo. Právě s jeho jménem je spojena snaha některých krajských samospráv využít svých pravomocí v oblasti zdravotnictví a provést to, co není na celostátní úrovni politicky průchodné. Krajskou radu zde tvořila ODS a Čtyřkoalice, první a třetí z minulých krajských voleb. Zdá se, že nebývalé navýšení hlasů šlo na úkor Čtyřkoalice, která získala v minulých volbách 21,30 %, zatímco její současný faktický nástupce, Koalice pro Středočeský kraj (tvořená KDU-ČSL a US-DEU), obdržel důvěru pouhých 6,62 % voličů. Na druhém místě skončila, stejně jako před čtyřmi roky, KSČM. Její zisk 19,02 % však představuje téměř tříprocentní pokles (v roce 2000 21,93 %), což není zanedbatelná hodnota. Krutou porážku zaznamenala ČSSD, a to v domovském kraji či mocenské základně svého současného úřadujícího předsedy. Jejích 16,70 % sice představuje nárůst o necelé procento (v roce 2000 15,84 %) a v kontextu propadu stran někdejší Čtyřkoalice posun na třetí místo, nic to však nezmírňuje na debaklu, který utrpěla. Jestliže ji v roce 2000 od ODS dělilo třináct procent hlasů, v současnosti je to více jak dvojnásobek - osmadvacet procent. O několik hlasů překonala uzavírací klauzuli koalice SNK-ED (5,06 %), která se také zřejmě přihlásila o část dědictví po Čtyřkoalici. Podle povolebních vyjádření se zdá, že nic nebrání pokračování někdejší koaliční spolupráce ODS, KDU-ČSL a US-DEU, byť zřejmě za značně změněného vzájemného poměru sil.

Obdobného úspěchu dosáhla jihočeská ODS, vedená do voleb hejtmanem Janem Zahradníkem. Ve druhém největším kraji ČR dokázala takřka zdvojnásobit svůj minulý výsledek (25,84 %) a se 44,19 % o více jak pětadvacet procent předstihla druhé v pořadí - komunisty (19,10 %, v roce 2000 19,44 %). Oslabení levice lze pozorovat i na zisku třetího v pořadí: ČSSD zde - v kraji Vladimíra Špidly - s pouhými 12,65 % o téměř celé procento snížila svůj zisk z roku 2000 (13,43 %). Na dalších místech skončila KDU-ČSL (9,57 %) a SNK (5,04 %) - oba subjekty ztratily polovinu svých voličů z doby před čtyřmi lety. Pro vytvoření většiny tudíž nebude nutné opakovat stávající tříčlennou velkou koalici - vždyť ideálnější podmínky pro většinovou spolupráci stran pravého středu nemusejí hned tak nastat.

Plzeňský kraj byl jedním z těch, kde v roce 2000 Čtyřkoalice příliš nezazářila - získala 16,69 %. Přesto vytvořila spolu s ODS (24,17%) a NEZ (10,49 %) exekutivní koalici, kterou vedl občanský demokrat Petr Zimmermann. Pod jeho vedením také jeho strana na podzim 2004 nevídaným způsobem zvítězila (41,29 %). Podobně jako téměř ve všech krajích ztratili v porovnání s předchozími volbami komunisté (2004: 19,90 %, 2000: 21,02 %). Na třetí místo se se ziskem 14,92 % posunuli sociální demokraté, ačkoli nepatrně ztratili (v roce 2000 14,94 %). Na úspěch Čtyřkoalice nedokázala navázat KDU-ČSL, když získala pouhých 7,23 %. Rovněž z někdejší desetiprocentní slávy jihočeských nezávislých zůstala za čtyři roky polovina (5,19 %). Zdá se, že zjednodušení někdejší složité mnohočlenné koalice na ideově blízké spojenectví dvou pravostředových stran již nic nestojí v cestě.

Velká koalice ideových protivníků (ODS - Čtyřkoalice - ČSSD) už nemusí být utvořena v nejmenším z českých krajů, jenž sídlí v Karlových Varech, neboť zde jednoznačně dominují strany pravice a středu. ODS vedená hejtmanem Josefem Pavlem dokázala svůj předchozí výsledek (jenž byl i tehdy výrazně nadprůměrný - 27,82 %) ještě zvýšit na 40,25 %. Pro další spolupráci si může vybrat dokonce ze dvou ideově nepříliš vzdálených partnerů - ED (6,15 %) a Koalice pro Karlovarský kraj (5,12 %), což je po volbách fakticky KDU-ČSL, neboť z této strany pocházejí jediní dva zastupitelé, jimiž subjekt disponuje. O voličskou banku Čtyřkoalice se tak současný vítěz voleb podělil se dvěma dalšími subjekty. Na druhém místě skončila před čtyřmi roky i nyní KSČM, která zde dokázala svůj výsledek nepatrně zlepšit - z 22,37 % na 22,67 %. Sociální demokracie i v tomto kraji v mezivolebním srovnání ztratila cca půldruhého procenta (2004: 14,97 %, 2000: 16,39 %). Zajímavostí tohoto kraje je propad nezávislých kandidátů: přestože zisk obou subjektů nezávislých dohromady dosahuje téměř sedmi procent, samostatně kandidující subjekty skončily před branami zastupitelstva.

Velkým překvapením skončily volby v kraji Ústeckém, v jednom ze strukturálně ekonomicky nejslabších českých regionů. ODS zde dokázala sebrat vítězství minule prvním komunistům, když navýšila svůj zisk o třináct procent (což je mimochodem hodnota minulého zisku Čtyřkoalice) - z 26,75 % na 39,62 %. Jelikož v tomto kraji propadlo téměř dvacet procent hlasů sedmnácti neúspěšných subjektů, stal se tento region prvním v české novodobé historii, kde může vzniknout jednobarevná rada, byť s většinou jediného hlasu. Pokud bude ODS chtít, nezabrání jí v tom ani KSČM, která klesla o tři procenta (2004: 25,26 %, 2000: 28,22 %), ani ČSSD, která ztratila dvě procenta (2004: 15,29 %, 2000: 17,24 %). Přitom právě rozhodnutí šéfa ústecké ČSSD a pozdějšího náměstka hejtmana Jaroslava Foldyny bylo před čtyřmi roky klíčové pro vznik velké koalice ODS a ČSSD namísto nabízející se rudo-červené koalice dvou stran levicových. Zřejmě právě s ohledem na tuto skutečnost je nutno chápat jednání o pokračování velké koalice, která není koalicí minimální vítěznou. S jistotou tak můžeme říci, že ve své krajské funkci zůstane jak hejtman Jiří Šulc, tak pravděpodobně i jeden z největších Grossových oponentů uvnitř ČSSD J. Foldyna.

Liberec je jediným z krajů vedených od minulých voleb ODS, kde její hejtman neobhajuje svůj post. Namísto Pavla Pavlíka tak občanské demokraty vedl do voleb Petr Skokan. I přes tuto změnu dokázala ODS zvětšit své vítězství z roku 2000 (24,81 %) na 36,05 %. Jeden z jejích stávajících koaličních partnerů - Čtyřkoalice - nemá v nově zvoleném zastupitelstvu nástupce, protože KDU-ČSL zůstala se 4,32 % mimo scénu. ČSSD, druhý koaliční partner, sice zastoupení získal, ovšem ačkoli se nezdálo, že je to ještě možné, ztratil další více jak dvě procenta, takže jeho zisk v současnosti představuje jen o málo více než desetinu hlasů (10,80 % oproti 13 % z roku 2000). Stejně tak ztratila KSČM (2004: 15,93 %, 2000: 16,29 %). Své zastoupení dokázala zvýšit opoziční SOS, jedna ze dvou českých "zelených" stran (2004: 12,62 %, 2000: 9,23 %). Zdá se, že klíčem k budoucí radě bude právě ona. Jako v jednom ze dvou krajů je zde ve hře koalice bez ODS. Dlužno podotknout, že koalice SOS-KSČM-ČSSD by nebyla příliš ideově vzdálená...

V sousedním Královéhradeckém kraji dokázala ODS, vedená hejtmanem Pavlem Bradíkem (který se v nástupní hejtmanské řeči po volbách 2000 proslavil spletením Masarykova citátu, když řekl, že je třeba více mluvit a méně pracovat), obhájit prvenství a získat 39,28 % hlasů (2000: 26,85 %). Na druhé místo se namísto Čtyřkoalice posunula KSČM se ziskem 16,66 % hlasů (2000: 17,99 %). Třetí sociální demokraté i v tomto kraji mezivolebně ztratili: 11,97 % je o více než procento méně než v roce 2000 (13,18 %). KDU-ČSL, personální nástupce Čtyřkoalice, jediného partnera ODS v radě, získala méně než polovinu hlasů Čtyřkoalice - 10,35 %. I tak však zřejmě bude z křesťanských demokratů jediný koaliční partner vítězné strany. Do zastupitelstva se v hradeckém kraji dostalo i SNK (6,09 %), stejně jako koalice Volba pro kraj (5 %) - její dva zastupitelé (jeden za SOS, druhý za VPM) zasedají v zastupitelstvu díky jedinému hlasu, který je přenesl přes uzavírací klauzuli (v minulých volbách jim naopak k tomuto úspěchu právě několik hlasů chybělo, když tato koalice získala 4,87 %). A pak prý na jednom hlasu nezáleží... V tomto kraji zaznamenala na své poměry obrovský úspěch US-DEU, ačkoli 3,44 % jí k mandátům ani zdaleka nestačilo.

Obdobné složení rady, ovšem zřejmě s jiným vnitřním poměrem sil vznikne v Pardubickém kraji. Jedná se o jediný z krajů, které se z drtivé části nacházejí na historickém území Čech, kde v roce 2000 zvítězila Čtyřkoalice (29,37 %) a kde měla KDU-ČSL svého hejtmana, kterým byl její současný místopředseda Roman Linek. V roce 2000 druhá ODS (24,54 %) zde o téměř deset procent zvýšila svůj zisk a se 34,45 % jasně zvítězila. V současnosti je to také jediný z krajů v Čechách, kde komunisté neskončili na druhém, ale až na třetím místě. Podobně je tomu ve dvou moravských krajích - Zlínském a Jihomoravském. Koncentrovaná regionální podpora KDU-ČSL ve všech třech krajích tak lidovcům pomohla ke druhému místu, příp. vítězství. V Pardubickém kraji je ke druhému místu navíc vynesla předvolební koaliční spolupráce s US-DEU, takže Koalice pro Pardubický kraj získala 22,79 %. Třetí komunisté nepatrně ztratili (2004: 17,34 %, 2000: 17,46 %), stejně jako čtvrtí sociální demokraté (2004: 13,22 %, 2000: 13,37 %). Zastupitelstvo tentokrát zůstalo uzavřené nezávislým subjektů (v roce 2000 obdrželi 5,60 %), když SNK a NEZ dohromady sice získaly přes sedm procent hlasů, avšak každý zvlášť zůstal pod hranicí uzavírací klauzule.

Zajímavá situace nastala v kraji na pomezí Čech a Moravy - na Vysočině. KDU-ČSL, nástupce vítěze z roku 2000 (Čtyřkoalice - 25,46 %), se propadla až na třetí místo (20,50 %). Její lídr, hejtman František Dohnal, však obdržel nejvíce preferenčních hlasů a na základě podivné logiky si nárokuje post hejtmana. Zřejmě si nevšiml, že hejtman dosud není volen přímo, a jestli přece jen jednou bude, nebude tato volba probíhat na podkladě preferenčních hlasů na listině pro volby zastupitelstva. O hejtmanský post se střetne s vítěznou ODS, která se naopak na první místo posunula z místa třetího, když o více než deset procent svůj zisk zvýšila (2004: 29,47 %, 2000: 18,85 %). Druhé místo obhájili komunisté, kteří zde, jako v jednom ze dvou krajů, svůj zisk zvýšili (2004: 20,97 %, 2000: 20 %). Nenaplnila se nicméně předvolební prognóza výzkumů veřejného mínění, které v tomto kraji předpovídaly KSČM vítězství - tento desetiprocentní omyl (podobně jako řadu dalších) budou agentury jen obtížně vysvětlovat. Pořadí si prohodila ČSSD a SNK: čtvrtá nyní skončila právě ČSSD s 13,28 %, která zde také jako v jednom ze dvou krajů svůj zisk zvýšila (2000: 11,47 %), páté SNK, jež sdružuje převážně starosty místních měst a obcí a jež bylo součástí krajské koalice - to však o více jak pět procent kleslo na 7,13 % (ze 12,93 %). Po částečných obstrukcích ze strany KDU-ČSL je třeba připomenout, že ODS může sestavit koalici bez KDU-ČSL a současně KSČM, zatímco KDU-ČSL, pokud nechce spolupracovat s ODS, KSČM vynechat nemůže. Je každopádně možné, že se do rady dostane ČSSD.

Snad nejzajímavější střet se odehrál v Jihomoravském kraji. Zde do předvolební kampaně vstoupila obvinění lídra kandidátky ODS Milana Venclíka pro podezření z korupce, jež krátce před volbami policie odložila jako neopodstatněná. Nicméně svůj úkol zřejmě splnila. Dalším zajímavým momentem byl vliv neúspěšného referenda o přesunu brněnského nádraží. Mnoho slov zaznělo o budoucí restrukturalizaci brněnské (a jihomoravské) politické scény, aby měsíc po referendu získaly v krajských volbách nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů strany, které byly pro přesun nádraží. Podobně v senátních volbách odpůrci přesunu (Löw a spol.) utrpěli jasnou porážku. Je vidět, že referendum nakonec možná nebude mít téměř žádný vliv, rozhodně ne na změnu identity hlavních brněnských (jihomoravských) pólů. Nicméně především zřejmě kvůli zmíněným problémům občanských demokratů se svým lídrem a kvůli značné oblibě lidoveckého hejtmana Stanislava Juránka (získal jednoznačně nejvíc preferenčních hlasů) nezvítězila na jižní Moravě, jako v jediném kraji v ČR, ODS, ale KDU-ČSL (26,18 %). Jedině zde lidovci dokázali bez větších ztrát převzít elektorát někdejší Čtyřkoalice (v roce 2000 31,64 %). ODS jejích 25,80 % hlasů (odstup pouhých necelých čtyř desetin procenta) posunulo z někdejšího třetího místa (18,22 %) na druhé. I zde tedy dokázala výrazně zvýšit svůj volební zisk. Až třetí skončili komunisté (19,14 %), kteří také na jižní Moravě oproti předchozím volbám ztratili více jak půldruhého procenta (v roce 2000 20,8 %). Nezměněno zůstalo čtvrté místo sociálních demokratů, kteří přišli o půldruhého procenta hlasů (2004: 11,93 %, 2000: 13,45 %). Namísto někdejších Nestraníků pro Moravu (v roce 2000 6,76 %), kteří zůstali tentokrát pod hlavičkou SNK pod hranicí uzavírací klauzule, obsadila páté místo koalice Zelená pro Moravu (5,08 %), za niž zasedne v zastupitelstvu představitel Liberální reformní strany (v minulém zastupitelstvu člen Čtyřkoalice - ODA) a dva za Stranu zelených. Příznivci zelených se podobně jako v posledních parlamentních volbách lidovci "naučili kroužkovat" - tj. používat preferenční hlasy - takže oba jejich zastupitelé uspěli díky preferencím. Spolu s Nestraníky pro Moravu, resp. neúspěchem jihomoravského SNK tak z politické scény vyšší než obecní definitivně zmizely moravistické subjekty - relikty moravanské euforie počátku devadesátých let.

Nečekaný výsledek "udělala" ODS i v kraji Olomouckém, kde před čtyřmi roky skončila až čtvrtá a kde nemá pevné zázemí ani v jiných typech voleb (v parlamentních volbách 2002 zde uhrála nejnižší výsledek v celé ČR), neboť volby vyhrála se 30,56 % hlasů (v roce 2000 18,98 %). Na druhém místě zůstala KSČM, která nepatrnou část svých příznivců ztratila (2004: 21,41 %, 2000: 21,5 %). Na místo třetí se posunuli sociální demokraté, kteří navzdory tomu také ztratili - zisk 15,02 % je o více než procento nižší než před čtyřmi lety (16,34 %). Čtvrtí skončili lidovci (13,72 %), personální nástupci někdejší vítězné Čtyřkoalice (24,19 %). Přes handicap způsobený odchodem oblíbeného lidoveckého hejtmana Jana Březiny do Evropského parlamentu dokázali lidovci výrazně překonat předvolební prognózy, takže zřejmě nic nebrání vytvoření dvoučlenné koalice pravostředových stran a hejtmanské kariéře někdejšího olomouckého primátora Ivana Kosatíka. Na neschopnosti dohodnout se ztroskotaly subjekty nezávislé, resp. neparlamentní. Olomoucké krajské zastupitelstvo je toho exemplárním příkladem. Rozštěpeni tak byli nejenom nezávislí, ale i zelení. Přitom NEZ byli díky svému zisku 9,36 % členy někdejší krajské koalice. Tentokrát zůstali se 4,88 % těsně pod hranou volitelnosti, stejně jako SNK (4,45 %). Podobně, jen o řád níž, skončila SZ (2,8 %), která ještě v srpnu hodlala utvořit předvolební koalici s druhou "zelenou" stranou - SOS (ta získala 2,35 %). Koalici však zabránily personální ambice obou stran. Že je však "zelená" politika v olomouckém kraji na vzestupu, potvrzuje srovnání s výsledkem roku 2000, kdy koalice Šance 21, kterou tvořily právě obě "zelené" strany, získala pouhých 1,26 % hlasů.

Pořadí na prvních dvou místech si ve Zlínském kraji v mezivolebním srovnání prohodila KDU-ČSL s ODS. V roce 2000 zvítězila a lidoveckého hejtmana Františka Slavíka do funkce instalovala Čtyřkoalice (31,36 %). Téměř totožného výsledku dosáhl vítěz i v roce 2004 - jen jím je ODS s 30,08 % hlasů, což se v tradiční lidovecké základně rovná téměř zázraku, zvláště v porovnání s rokem 2000, kdy ODS získala 18,46 % hlasů. Na druhém místě tak skončila KDU-ČSL (2004: 21,32 %), třetí komunisté (2004: 15,45 %, 2000: 16,3 %), čtvrtí sociální demokraté (2004: 13,66 %, 2000: 15,12 %). Vidíme tedy, že i zde levicové strany v souhrnu oslabily. Pátým subjektem, který získal zastoupení, je předvolební koalice Evropských demokratů a Nezávislých starostů pro kraj, která získala 5,61 % hlasů. Ze tří mandátů připadají ve prospěch ED dva, ve prospěch nezávislých starostů jeden. Oproti roku 2000 tak subjekt s identitou nezávislosti spadl na polovinu zisku - pro Zlínské hnutí nezávislých hlasovalo v předchozích volbách 11,95 % voličů. Koalici tak se vší pravděpodobností vytvoří ODS a KDU-ČSL, subjekty, jež za asistence US-DEU spolupracovaly i v předchozím období.

I tehdy těžko uvěřitelné vítězství v Moravskoslezském kraji z roku 2000 uhájila ODS v čele s hejtmanem Evženem Tošenovským, která svůj zisk dále zvýšila o více než jedenáct procent (2004: 37,87 %, 2000: 26,51 %). Další dvě strany v pořadí - zástupci levice - oproti předchozím volbám oslabily. KSČM zde ztratila v celorepublikovém srovnání nejvíc - přes tři procenta (2004: 21,96 %, 2000: 24,98 %). ČSSD ztratila pouze nepatrně - z někdejších 15,56 % na současných 15,43 %. KDU-ČSL se podařilo udržet převážnou část elektorátu někdejší Čtyřkoalice (16,77 %), když získala 11,34 %. Těsně pod hranicí volitelnosti zůstalo SNK, které v minulém zastupitelstvu mělo své představitele (2004: 4,80 %, 2000: 5,54 %). Rozhodující dvě desetiny mu mohla ubrat samostatná kandidatura NEZ (1,92 %). Krátce po volbách uzavřela KDU-ČSL s ČSSD dohodu o společném postupu při povolebním vyjednávání, ovšem již v době, kdy bude toto číslo Revue Politika v tiskárně, může být všechno jinak a KDU-ČSL bude bližší košile než kabát. Nicméně memento ostravské radnice ovládané připomínkou Národní fronty (ČSSD, KSČM, KDU-ČSL) stále varuje.

Závěr

Shrneme-li výše uvedená fakta, můžeme z nich vyvodit obecnější závěry. Krajské volby 2004 se staly především triumfem stávajících krajských politiků ODS - hejtmanů, jejich náměstků, radních a zastupitelů. S výjimkou Liberce, kde stávající hejtman mandát neobhajoval, vyšli všichni občanskodemokratičtí hejtmani z voleb jednoznačně a nebývale posíleni. Spekulovat o tom, zda takový úspěch zvětší jejich vliv uvnitř strany, na tomto místě nelze. Můžeme snad jen upozornit na velký vliv sněmovního poslaneckého klubu ODS s tím, že bez omezení jeho reálného vlivu k žádnému přerozdělení moci uvnitř strany nedojde.

Zdá se, že úspěch ODS byl kombinací úspěšného krajského vládnutí v předchozích čtyřech letech a současně odrazem nespokojenosti významných společenských skupin se stávající vládou. Podle volebních výsledků je jednoznačné, že ODS sáhla do středových voličských kruhů, z nichž dříve profitovala Čtyřkoalice, příp. před volbami 2002 ČSSD. Tato skutečnost vyvrátila mýtus, že takové voliče ODS oslovit neumí. Umí, ale skutečnost, že to dokázala v roce 2004, neznamená, že se to nutně povede i v roce 2006 či kdykoli později. Je to voličská banka značně nestálá a přelétavá, kterou jednou může ošálit Vladimír Špidla se svou tezí o "zdrojích, jež tu jsou" a která jindy může slyšet na racionální argumenty a všimnout si devastace živnostnické a podnikatelské vrstvy vládními aktivitami. Dokladem nestálosti těchto voličských skupin je volební výsledek z Jihomoravského kraje, kde byli v jejich oslovování úspěšnější křesťanští demokraté (i zde je ovšem namístě opatrnost při vyvozování obecnějších trendů - neúspěch ODS v roce 2004 nemusí být na jižní Moravě předzvěstí ničeho strukturálně závažného, ale pouhou výslednicí několika různých vlivů). Nicméně rozdíl Moravy a Čech je z volebních výsledků na první pohled patrný a může být, především pro ODS, výzvou.

Stranická scéna jednotlivých krajských zastupitelstev se mnohdy výrazně zjednodušila, což je jistě dobrá zpráva pro zastánce větší efektivity vládnutí. Jednak zmizela Čtyřkoalice, navíc mnohde vypadly nezávislé subjekty. V mnoha zastupitelstvech tak vidíme systém čtyř parlamentních stran (bez US-DEU), někde doplněný již pouze o jeden další subjekt.

Na kandidátkách ODS a KDU-ČSL se objevila převaha komunálních politiků - starostů a jejich zástupců. Promítne-li se obdobný trend povýšený o jeden řád i do sestavování kandidátek do Poslanecké sněmovny (kandidáty se budou stávat ve výraznějším počtu politici se zkušeností krajskou), přiblíží to českou politickou kulturu opět o něco blíže západním standardům.

Nečekané výsledky krajských voleb by se měly projevit i v podobě krajských rad. Jednotliví politikové by neměli podlehnout pokušení sestavovat pohodlné široké koalice zahrnující všechny subjekty mimo KSČM. Jistě, může se jednat o řešení pragmatické. Po vyhraných volbách je jistější nastolit konsensuální atmosféru celokrajské spolupráce, která slibuje, že po případném menším úspěchu ve volbách následujících se úspěšnější političtí protivníci zachovají ke svým bývalým partnerům se stejnou korektností a nevyženou je z rady. Vytváření minimální vítězné koalice (a tedy vznik opozice) přitom často představuje perspektivu čtyřletého období tvrdých střetů s opozicí, jež mohou vyústit v porážku v dalších volbách, která bude znamenat vyklizení pozic v radě. Vytváření těchto širokých koalic bývá často ospravedlňováno respektem k vůli voličů, kteří si přece takové složení rady přejí. Přitom je tak maskována pouze jakási "desire for security", touha po bezpečí. Ve svém důsledku tento trend (tedy že je do rady přibrán zástupce každé - popř. každé významnější - politické síly) vede k zablokování, ba ohrožení demokracie. Teprve v této chvíli, kdy se všichni domluví se všemi a volební akt je fakticky degradován na rozhodnutí, zda budou mít lidovci tajemníka či člena rady, lze hovořit o nezdravé "vládě stran", partokracii. Politické strany si právě v tomto případě uzurpují právo rozhodovat o řízení obce, občané do tohoto procesu zasahují pouze minimálně.

Jako podtitul tohoto článku jsme zvolili větu, jíž v roce 1907 jeden vesnický farář komentoval ve farní kronice první všeobecné volby (jež tamtéž posměšně označil za nový krok k "socialistickému ráji"): "Sociální demokraté, ač hory doly slibovali, celkem mnoho nezískali." Vidíme, že po stu letech se situace téměř do slova a do písmene opakuje. Proto lze jako varování a připomínku dnešním vítězům ocitovat jeho komentář k volbám o čtyři roky pozdějším, který ukazuje, jak málo stačí k proměně voličské nálady: "Styděti se nám bylo do duše, že lid moravský při volbách tak málo se prokázal býti politicky vyspělým, prázdným frázím přístupným a stranickou vášní oblouzněným, když dává politické nicce přednost před politickou veličinou." Volby totiž tehdy s velkým náskokem vyhrála sociální demokracie, která čtyři roky předtím uspěla pouze v Čechách, "kde balamucením, planými sliby, výhružkami ulovila na 82 mandátů ...".