Theologia Fumi

Vášnivý kuřák Jaroslav Med byl členem redakční rady časopisu Proglas (dávného předchůdce Kontextů) od podzimu 1991. Přizval ho do ní jiný vášnivý kuřák, básník Karel Křepelka, jenž byl kulturním redaktorem. Redakce sídlila v augustiniánském klášteře na Starém Brně, hned vedle Mendelova muzea. Přestože je to víc jak čtvrtstoletí, stále si pamatuji kancelář zahalenou oblaky dýmu z Karlových startek, že nám z toho při poradách občas slzely oči. Když jsme si koupili první počítač (slavnou „dvaosmšestku“), kdosi (nejspíš já) dostal šibalský nápad namluvit starosvětskému básníkovi, že je zakázáno kouřit v místnosti s výpočetní technikou, protože by se zanesly integrované obvody. Uvěřil a poslechl, před podivně vrčící bednou cítil cosi jako posvátnou bázeň. Od té doby se kouřilo na chodbě, ostatně času bylo tehdy dost. Grafik zadal v programu přehození tří stran v časopiseckém bloku, a my mohli jít v klidu na pět minut na cigárko, než to počítač „přechroustal“. Krásné časy, chtělo by se říct, viděno optikou dnešní hyperrychlé, elektronikou prolezlé a kuřákům nepřející doby. 
Jaroslav Med jezdil na redakční rady pravidelně z Prahy a byl pro časopis velkou posilou. Hodně jsme tehdy připomínali komunistickým režimem utlačované (a tudíž zapomenuté) křesťanské básníky, spisovatele a mysli­tele, což bylo jeho silné téma. Vzpomínám na zajímavé debaty o literatuře a filosofii, jež jsme tehdy vedli v redakci a samozřejmě hlavně na začouzené chodbě.
Studená a strohá chodba kláštera, dlouhé debaty o vězněných a pronásledovaných křesťanských literátech, mraky a mraky kouře. Jak jinak ukončit blok k výročí vynikajícího literárního vědce a skvělého člověka než rozverným textem „Theologia Fumi“, jenž vyšel ve sborníku Stařec a med, vydaném před pěti lety při příležitosti jeho osmdesátin. Připomíná všem našim bratrům křesťanům, že mají stát vždy na straně pronásledovaných a marginalizovaných, což jsou dnes především kuřáci, jimiž společnost pohrdá, pronásleduje je a psychicky terorizuje.
Za redakci přeji Jaroslavu Medovi vše dobré a čtenářům zábavné čtení. (František Mikš)

Antropologický obrat v teologii posledních desetiletí zplodil vedle jiných věcí i celou řadu takzvaných „genitivních teologií“, zabývajících se pozemskými realitami, což je plně v souladu s duchem posledního koncilu katolické církve (GS 1). Mezi takové skutečnosti nepochybně patří cigareta či dýmka, které –  přiznejme si to zcela upřímně – relativně často provázely, a i dnes provázejí, namáhavou badatelskou činnost celé řady teologů. Marně bychom však hledali odborníka, jenž by měl odvahu vypracovat opravdovou teologii kouření a nabídnout ji nejen svým dumajícím a dýmajícím kolegům, ale i ostatním křesťanům-kuřákům a všem kuřákům dobré vůle. Bylo by zcela iluzorní předpokládat, že v tomto stručném dokumentu MEKTK tuto v dějinách moderní teologie chybějící kapitolu uspokojivým způsobem zaplníme. Následující řádky mají být pouze podnětem k zamyšlení a k dalšímu hledání na prahu třetího tisíciletí křesťanské éry. (…)