Spáchá ODS volební harakiri?

Již dvě agentury veřejného mínění přinesly prognózy volebních preferencí, v nichž ČSSD po několika letech opět přeskočila ODS. K hlavním příčinám bude nepochybně patřit i fakt, že každá vláda v průběhu svého funkčního období ztrácí na popularitě, zvláště je-li nucena dělat nepopulární opatření, k jakým patří reforma veřejných financí.

Pokud bychom se snažili nalézt sociální skupinu, která v loňských volbách vynesla ODS po téměř deseti letech opět do Strakovy akademie, je poměrně jasná. Byli to především podnikatelé a živnostníci, kteří za socialistických vlád těžce nesli byrokratizaci své činnosti. Některé aktivity svědčí o tom, že tento trend nadále pokračuje.

V Poslanecké sněmovně se má na podzim projednávat novela trestního zákona. V rámci ní má být mimo jiné schváleno prolomení mlčenlivosti správce daně vůči policii. Na tomto návrhu lze dobře pozorovat jisté paralely s některými návrhy, které připravovala kdysi ČSSD a které tolik štvaly podnikatelskou obec. Zaprvé, návrh ani nebyl s podnikatelskými korporacemi konzultován. Není proto divu, že jak Hospodářské komoře, tak Svazu průmyslu a dopravy se nelíbí. V návrhu chybí jakýkoli náznak, do jaké míry by mělo být toto opatření efektivní. Jediným důvodem pro předložení je prý kritika ze strany mezinárodních institucí. Jenže těm vadilo, jak přiznává ministr spravedlnosti, uplácení zahraničních veřejných činitelů. V předloženém návrhu to už však jaksi nabobtnalo na všechny případy.

Jestliže ODS v minulých volebních obdobích oprávněně kritizovala podobné nápady jako snahu po kriminalizaci podnikatelů, tohle je přesně ten případ. Spojení inkvizičního způsobu daňového řízení, kdy důkazní břemeno je v případě podezření z korupce vždy na straně poplatníka, je navíc nebezpečným precedentem pro další rozšíření okruhů, kdy by mohla být zásada mlčenlivosti - tedy základní podmínka daňového řízení - prolomena.

V roce 2004 předložila Grossova vláda spolu s trestním zákoníkem i zákon o trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Zjednodušeně řečeno, za trestný čin spáchaný manažerem či zaměstnancem v její prospěch měla být odsouzena celá firma. A to v případě zvláště závažné trestné činnosti až do vyvlastnění. ODS se tehdy velice razantně postavila proti a kontroverzní zákon nakonec sám premiér i přes nelibost vlastní strany stáhl, takže o něm sněmovna ani nejednala. Dnes se na ministerstvu vnitra rodí návrh jiný - o trestněsprávní odpovědnosti. Připravovaná úprava přináší jediný podstatný rozdíl. Zatímco tehdy se jednalo o trestněprávní odpovědnost, tedy o řízení, které se mělo vést před soudem, v současnosti by se mělo jednat o delikty správní povahy. Konkrétně by šlo zpravidla o delikty obecně kriminální povahy, jako je obchodování se ženami nebo s dětmi, únosy, převádění přes hranice, ale také například o podplácení veřejných činitelů.

Správní trestání právnických osob je zcela běžné již dnes. Podstatný rozdíl oproti navrhované úpravě zde však je. V současnosti totiž nejsou sankce ukládány za porušení obecných elementárních pravidel lidského chování, k jehož postihu zavazují zmíněné mezinárodní smlouvy, ale za porušení sofistikovaných, v zákonech přesně stanovených povinností ukládaných právnickým osobám v rámci regulace podnikatelské činnosti. Tak široké vymezení pojmů a obsahu jednotlivých přečinů může být v praxi nebezpečné. Podobně jako v předcházejícím v případě může vést k prefabrikovaným kauzám, a tedy ke kriminalizaci podnikatelských subjektů.

Do třetice všeho špatného lze jmenovat návrh ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase na kriminalizaci zaměstnávání načerno. Není sporu o tom, že jde o závažný protispolečenský jev, jehož stíhání podporují sami podnikatelé, respektive ti, kteří se drží zákona. Ovšem finanční postihy či jiné správní sankce jsou věc jedna, vězení druhá. Navíc už dnes má stát řadu nástrojů z trestněprávní oblasti, jak nelegální práci trestat. A opět můžeme použít kritiku, kterou tak ráda používala ODS ještě jako opoziční strana. Hlavním argumentem bylo, že se používá legislativa jako klacek na postih jakéhokoli ad hoc se vyskytnuvšího problému, aniž by byla důsledně využívána kontrolní role státních orgánů.

Uvedené tři příklady lze zatím chápat jako izolované jevy. Pokračováním v nastoupeném kurzu by však ODS mohla lehce spáchat volební harakiri.