Salingarosova sjednocená teorie architektury

Kdo je Nikos Salingaros, kterého v tomto čísle Kontextů představujeme čtenářům? „Nejsem historik architektury; mým cílem je poskytnout teoretické základy nové, humánní architektury pro nové tisíciletí,“ napsal v roce 2003 Nikos Salingaros. Narodil se v roce 1952 v australském Perthu rodičům řeckého původu. Vyrůstal v historickém středu Athén: „Tato místa formovala můj charakter.“ V USA vystudoval teoretickou fyziku, od roku 1983 působí jako profesor matematiky na University of Texas v San Antoniu. V osmdesátých letech začal spolupracovat s matematikem a architektem Christopherem Alexanderem (nar. 1936). Osvojil si jeho metodu propojení estetiky architektury s fyzikou, matematikou, informatikou a environmentální psychologií a prohloubil ji o poznatky neurobiologie. Od počátku devadesátých let samostatně publikuje v oboru teorie architektury a urbanismu, s rostoucí intenzitou a komplexním tematickým rozpětím: od estetiky historických a současných budov a analýzy fungování sídel přes polemiky zacílené proti devastaci urbánního životního prostředí po návrhy reformy architektonické pedagogiky a reformy projekční praxe ve prospěch komunitních, trvale udržitelných a finančně nenáročných řešení. (…)