Rudý dadaista, hodnost „propaganda“

Demokratičtí představitelé výmarské republiky, jež vznikla v listopadu 1918 na poválečných troskách vilémovského Německa, byli od počátku ve svízelné situaci. Válka rozbila starý řád, země byla hospodářsky vyčerpaná a společnost rozpolcená a radikalizovaná. Doba nepřála liberální politice a mladá republika byla příliš křehká, aby odolala brutálním útokům z pravé i levé části politického spektra. Mnoho bylo napsáno o tom, jak se na zničení první německé demokracie podepsali pravicoví nacionalisté, konzervativní kruhy či špatné kroky jednotlivých vlád, ale mnohem méně již o tom, jak k její destrukci přispěli radikálové z levé části politického spektra, soustředění kolem Spartakova svazu a nástupnické Komunistické strany Německa.3 Přičemž k podvracení již tak slabé pozice mladé republiky výrazně přispěli i mnozí němečtí levicoví umělci, kteří často jednali (ať již vědomě, či nevědomě) pod taktovkou Moskvy a jí ovládané Komunistické internacionály (Kominterny). (...)