Proti Johnu Stokesovi

Spis proti Angličanu Stokesovi bývá řazen jak mezi Husovy obrany, tak mezi jeho polemické spisy: je reakcí na výroky člena anglického poselstva cambridgeského licenciáta práv Johna Stokese, především na jeho slova o tom, že každý, byť to byl vzdělaný a řádný člověk, čte-li Viklefovy knihy, se časem nakazí kacířstvím. Hus buduje svou odpověď Stokesovi na skutečnosti, že jeho výroky de facto zlehčují a napadají rozhodnutí oxfordské i pražské univerzity. K Husovu vystoupení došlo 13. září 1411 v univerzitní koleji. V úvodní deklaraci je Stokes vyzván, aby své výroky obhájil, dále Hus posluchačům (text sám takto prozrazuje svůj orální charakter) vypráví, jak tomu bylo s anglickým poselstvem a s jeho návštěvou na univerzitě, o vzniklých společenských rozpacích, o tom, jak Stokes posléze před veřejným notářem vyslovil onu větu o nebezpečí, které nutně komukoli vzejde z četby Viklefových knih. Stokesova teze podle Husa uráží oxfordskou i pražskou univerzitu, protože na obou se Viklef již dlouhá léta studuje. (Stokes také dodává, že Viklef je v Anglii považován za kacíře a jeho knihy byly spáleny, ale též že Viklef byl Němec a ne Angličan!) Rétorika Husova projevu je temperamentní, protkaná četnými exklamacemi a apostrofami, Václav Novotný říká, že je to „obrana klidná a důstojná, ale zároveň velmi účinná“. Hus protivníka ironizuje, usvědčuje jej z protimluvů a ze zmatečních výroků; hlavním nástrojem jeho argumentace je v celém textu sylogismus, stylistickým prostředkem ironie. Čtenář se zde setká s neočekávaně živým obrazem Jana Husa: polemika je ostrá i bystrá, její ironie je místy neodolatelně vtipná. (...) 

Z latiny přeložila Jana Nechutová