Přednosti ekonomiky „jedné golfové hole“

Přednosti ekonomiky „jedné golfové hole“

Redakce

V politické debatě se stala zvláštní věc. Někteří ministři se zjevně pokusili znovu otevřít archivy pojednávající o ekonomické politice osmdesátých let s nadějí, že se jim tak podaří poškodit nynější reputaci konzervativců. Lord Mandelson proto obviňuje torye ze zastávání ekonomické politiky „jedné golfové hole pro všechny účely“. Doufá, že se mu tak podaří vykreslit je jako dogmatiky politiky volného trhu, kterým jsou lhostejné škody, jež hrozí globální ekonomická krize napáchat na britském průmyslu.

Obvinění z politiky „jedné golfové hole“ není o nic působivější kritikou toryů dnes, než tomu bylo v osmdesátých letech. Útok Lorda Mandelsona se odvolává na kritiku ministra financí v roce 1998 Nigela Lawsona Edwardem Heathem. Lawson podle Heathovy golfové metafory poškozoval ekonomiku zaníceným užíváním jediného nástroje ekonomické politiky – úrokových měr. Tak tomu nebylo. Jak Lord Lawson opodstatněně protestoval ve svých memoárech, různé golfové hole slouží různým účelům. Golfová hole úrokových měr je nejúčinnější ve snižování inflace, což je problém, s nímž se ekonomická politika úspěšně vypořádávala od osmdesátých let. Měnová politika představuje také nejpřímější způsob, jak omezit deflační tlaky a stimulovat poptávku, což jsou nyní nejurgentnější potřeby ekonomiky. A představuje mnohem lepší přístup než snaha intervenovat do ekonomiky s cílem pomoci určitým průmyslovým odvětvím a udržet výrobní kapacity. Pro kříšení intervencionistických politik ze sedmdesátých let zaměřených na záchranu výrobních kapacit a pracovních míst neexistuje žádný důvod. Tyto politiky nefungují. Lepší je nejdříve vyřešit problémy finančního systému, snížit úrokové míry a poté povolit ozdravenému trhu, aby alokoval úvěry a identifikoval nejproduktivnější spotřebitele vzácného kapitálu. Konzervativní politiky osmdesátých let byly výrazem důležitých principů, které by měly být znovu uplatněny. Zaprvé, politika výběru národních šampionů s sebou nevyhnutelně nese vedlejší účinky spočívající ve znevýhodnění společností, které nedostávají podporu. Tyto společnosti jsou potom podněcovány k tomu, aby věnovaly čas a prostředky na lobbování na ministerstvech, aby s nimi také bylo zacházeno přednostním způsobem, místo toho, aby hledaly zákazníky, zvyšovaly své příjmy a kontrolovaly své náklady. Zadruhé, předpokládaní národní šampioni mají podnět k tomu, aby se, údajně v národním zájmu, pokusili omezit konkurenční tlaky na svém domácím trhu. Pro to, že konkurenceschopnost společnosti na mezinárodních trzích oslabuje konkurenční tlaky doma, existuje minimum důkazů. Zatřetí, intervence do průmyslových odvětví jsou neefektivní. V sedmdesátých letech čelil britský automobilový průmysl stejně jako nyní globální recesi. Labouristická vláda na to reagovala záchranným plánem pro British Leyland. Přes veliké náklady to nepřineslo žádné výsledky. Po produktech British Leyland, které neměly adekvátní kvalitu, nebyla dostatečná poptávka. Destrukce výrobních kapacit a recese počátku osmdesátých let byly politicky problematické. Objem výroby se dostal na úroveň roku 1979 až v roce 1987. Tento objem výroby však produkovalo o třetinu méně lidí. Zvýšení produktivity, nikoli upřednostňování určitých průmyslových odvětví vládními vyhláškami, je jedinou udržitelnou cestou i ze současné recese.

Z The Times, 3. prosince 2008, přeložila a redakčně upravila Iveta Frízlová.