Patriarcha Kirill, partner pro papeže?

Osobnost s fasetami

Především je zapotřebí si uvědomit, s kým máme tu čest v osobě patriarchy Kirilla, jehož kariéra začala stoupat ještě v sovětské epoše. Je známo, že od dvacátých let minulého století byla Ruská pravoslavná církev systematicky infiltrovaná orgány Státní bezpečnosti. Oleg Kalužin, přeběhlík z KGB, říká, že „ovládnutí církve uvnitř Sovětského svazu“ a pronikání do pravoslavné církve v zahraničí bylo „jednou z nej­hnus­nějších a nejméně známých kapitol naší organizace“. Ale vraťme se k patriarchovi.

Sovětský aparátčík

Kirill byl chráněncem metropolity Nikodéma (krycí jméno u KGB „Svatoslav“), jehož v dubnu 1960 vybral šéf KGB Šeljepin pro řízení Oddělení vnějších vztahů Ruské pravoslavné církve, což byl centrální orgán KGB uvnitř samotné církve, jehož cílem bylo infiltrovat ekumenické hnutí, jakož i Světovou radu míru. Dobře se prezentující mladý Kirill hovořící několika jazyky byl v roce 1971 vyslán do Ženevy, kde zastupoval SSSR ve Světové radě církví.² Brzy se začal velice aktivně projevovat na mezinárodní scéně, kde uplatnil veškerou svou výmluvnost při obhajobě sovětského ateistického režimu. Například v roce 1975 na ekumenickém shromáždění v Nairobi tvrdil, že křesťané v SSSR nejsou pronásledováni. Všechno se snadno vysvětlilo. Parlamentní vyšetřovací komise vedená otcem Glebem Jakuninem, bývalým disidentem, v roce 1992 odhalila, že všichni hierarchové Ruské pravoslavné církve byli spojeni s KGB. Kirillovo krycí jméno u KGB bylo „Michajlov“. Mírně znejistělý těmito odhaleními se Kirill hájil tvrzením, že setkání příslušníků kléru s KGB byla „morálně neutrální“. (…)