ODS a její místo v evropském parlamentu
ODS a její místo v evropském parlamentu
Následující článek byl přednesen na konferenci Perspektivy Evropské unie. Evropská lidová strana-Evropští demokraté a aktuální evropské otázky, pořádané CDK 22. 3. v Brně. Otiskujeme jej v návaznosti na dvě nedávné přílohy Revue Politika (11-12/2003, 1/2004) věnované problematice Evropské lidové strany a její frakci EPP-ED. Redakce Revue Politika požádala autora tohoto příspěvku, aby na konferenci blíže vysvětlil vztah ODS k této nejsilnější nelevicové frakci Evropského parlamentu i prosazovaný model jejich budoucí spolupráce.
V poslední době jsme byli svědky určitého napětí mezi ODS a Evropskou lidovou stranou (EPP-ED). Začalo to několika články v denním tisku, kde někteří čeští novináři popisovali rozpory mezi politikou ODS a politikou frakce EPP-ED a dovozovali z těchto sporů izolaci ODS v evropském politickém kontextu. Poté napětí rostlo vlivem podobných článků v evropských médiích a pokračovalo během návštěvy předsedy frakce EPP-ED H. G. Potteringa v České republice. Vrcholem této "bouře ve sklenici vody" byla neuskutečněná schůzka mezi předsedou frakce a prezidentem ČR Václavem Klausem. Mnozí lidé se ptají, co se za tím vším skrývá a proč toto napětí existuje. Pokusím se to co nejsrozumitelněji vysvětlit v několika stručných tezích.
1. Evropská lidová strana je ideově zakotvena v křesťanskodemokratickém proudu a ve vztahu k Evropské unii se hlásí k federalismu a rychlému prohlubování evropské integrace. Nemá smysl vracet se daleko do minulosti, ale je třeba konstatovat, že v tomto svém zaměření jde zpět až k zakladatelům ES Konradu Adenauerovi, Alcide de Gasperimu a dalším. Většina jejích dnešních členských stran získala pevné základy v období po druhé světové válce, kdy se etablovaly jako středová formace. Přestože většina těchto stran začala postupně hrát ve svých státech roli hlavní středopravicové formace, zůstala ideově zakotvena ve středu politického spektra. Podstatným faktorem pro formování této frakce byla vždy její přímá účast na moci v Evropských společenstvích, a to téměř po celou dobu v rámci specifického aranžmá v podstatě velké evropské koalice sociálních a křesťanských demokratů. Velmi důležitou okolností pro profil této frakce byla skutečnost, že zúčastněné strany de facto odmítly participaci na reaganovsko-thatcheristické revoluci 80. let. Podporovaly sice také boj s komunismem, ale ostatní části reaganovsko-thatcheristické revoluce - a to především hospodářskou a sociální politiku - vždy důsledně odmítaly. Místo toho se sjednotily na konceptu rychlého prohlubování evropské integrace a tento program také ve spolupráci s evropskými socialisty v 90. letech prosadily.
2. Rozdílný politický vývoj Británie a ostatních západoevropských států v 80. letech vytvořil předpoklady pro dnešní podobu frakce EPP-ED. EPP se stala mocnou a názorově značně homogenní frakcí, ale pro získání místa nejsilnější frakce v Evropském parlamentu jí vždy chyběly britské hlasy, tj. hlasy britských konzervativců. EPP vždy měla dvě ambice, a ty jsou v této frakci stále přítomné. Je to ambice stát se nejsilnější evropskou politickou frakcí a zároveň ambice budovat federální podobu Evropské unie. V centru zájmu EPP proto vždy stály vztahy s britskými konzervativci. Důvodem je to, že tato strana byla vždy schopna získat ve volbách velké množství mandátů (přibližně 30-50), což byla vždy neopominutelná síla. Zapojení britských konzervativců do frakce EPP umožňovalo dosažení prvního cíle, tj. stát se nejsilnější frakcí. Na druhé straně to ovšem značně ztěžovalo dosahování druhého cíle, tj. prohlubování evropské integrace. Nicméně nakonec v EPP zvítězilo přesvědčení, že první cíl je důležitější, a to dalo vzniknout dnešní frakci EPP-ED, kde ED (Evropští demokraté) je programově nezávislá součást frakce tvořená dosud pouze britskými konzervativci, která není vázána federalistickou vizí budoucnosti EU.
3. ODS vznikla v roce 1991 a její dominantní ideové zakotvení bylo odvozeno od reaganovsko-thatcheristického konceptu. Právě proto se jmenuje Občanská demokratická strana a nikoliv Křesťanskodemokratická strana. Všichni zakladatelé ODS mohou ostatně potvrdit, že se tehdy vážně uvažovalo o možnosti, že se nová strana bude jmenovat Konzervativní strana Československa. Obdobně se tehdy také uvažovalo o označení Republikánská strana Československa, ale tam již byl prostor obsazen Miroslavem Sládkem. Proto byl nakonec zvolen název Občanská demokratická strana, který sice neměl žádnou obdobu v zahraničí, nicméně jasně naznačoval, že se má jednat o stranu občanskou a nikoliv stranu křesťanskodemokratického typu. Zakladatelé ODS si rozdíl v pojetí politiky u politických stran Západu již tehdy velmi dobře uvědomovali a záměrně preferovali anglosaský model. Podstatné tedy je, že se vědomě rozhodli pro anglosaskou cestu, tj. pro budování pravicové občanské strany na konzervativně-liberálním základě. A tento základ ODS neopustila dodnes. Těm, kdo o tom pochybují, doporučuji prostudovat především její politický program z roku 1994.
S tímto základem samozřejmě souvisí postoj ODS k evropské integraci, který je východiskem jejího vztahu k EPP-ED. ODS byla vždy v širokém smyslu proevropskou stranou. Oproti tomu byla však ODS také vždy stranou, která se k EU stavěla realisticky a za východisko evropské integrace vždy považovala národní stát a jeho zájmy.
4. Prohlubování evropské integrace v 90. letech a na počátku nového století bylo z pohledu ODS vždy trendem, který je na nás nezávislý, ale ve svých důsledcích pro ČR nepříznivý. A právě proto se ODS proti prohlubování evropské integrace vždy stavěla: tento trend omezoval náš manévrovací prostor a vnucoval nám zákonodárství, které bylo pro naše občany, firmy, obce a další subjekty nevýhodné. Prohlubování evropské integrace bychom měli chápat jako projekt, který je nesen hospodářskými a politickými zájmy některých západoevropských elit a národů. Bohužel je nutno konstatovat, že celkově se jedná o projekt, který je v rozporu se zájmy všech nových demokracií ve střední a východní Evropě. Jeho hlavní motivací je snaha udržet v západní Evropě co nejdéle stát blahobytu a natrvalo ovládnout hospodářství těchto nových demokracií. V obou těchto motivacích se autorům prohlubování EU podařilo dosáhnout značných úspěchů.
5. ODS vždy usilovala o to, aby české zájmy byly účinně ochráněny i na evropské úrovni. A k tomu je třeba být uvnitř EU. O tom nelze mít žádnou pochybnost. Následně se však ocitáme před otázkou, jak nejlépe hájit české zájmy v EU a konkrétně také v Evropském parlamentu. Stejně jako britští konzervativci jsme stáli před dilematem, zda se připojit k nejsilnější frakci nebo zda dát přednost hájení svého programu a EPP-ED odmítnout z důvodu jejího federalismu. S vypětím všech sil se ODS snaží prosazovat oba cíle. Jako nejsilnější česká politická strana v pravém středu našeho politického spektra logicky patří do evropské frakce, která sdružuje většinou strany, které ve svých zemích plní totožnou roli. Na druhé straně programové zakotvení pro ODS bylo vždy velmi důležité a občanští demokraté se ho nehodlají vzdát. Svých programových priorit se ale nehodlá vzdát ani Evropská lidová strana. A právě proto ODS usiluje o takové postavení ve frakci EPP-ED, jež je totožné s tím, které nyní má a i po letošních evropských volbách bude mít britská Konzervativní strana.
6. Existují síly, kterým se tento vývoj vztahu ODS a EPP-ED nelíbí, a právě ony jsou původci aktuálního napětí, které se na toto téma projevuje v médiích. V EU tomuto vztahu nepřejí tři skupiny osob. Jednak jsou to federalisté ve frakci EPP-ED, kteří se obávají, že vstupem ODS do této frakce se oslabí její programový federalismus. Dále jsou to někteří poslanci německé CSU, kteří chtějí využít této příležitosti k vyřizování si účtů spojených s druhou světovou válkou. A konečně tu jsou i socialisté, kteří si samozřejmě přejí pravici rozdělenou a co nejvíce rozhádanou tak, aby mohli s některými křesťanskými demokraty federalistického ražení v rámci tradiční velké koalice dále nerušeně budovat velký jednotný evropský stát blahobytu. Vztah ODS a EPP-ED ale má silné oponenty i v České republice. Jsou jimi naši federalisté na pravici, ti lidé, kteří se snaží dokázat, že ODS je v evropském měřítku v izolaci a z tohoto faktu vyvodit, že občané by měli ve volbách podporovat nikoliv ODS, ale jejich formace s roztodivnými názvy typu US-DEU, Evropští demokraté nebo Sdružení nezávislých kandidátů. Jak to všechno dopadne, brzy uvidíme. ODS však s největší pravděpodobností po evropských volbách zakotví ve frakci EPP-ED a bude mít stejný status jako britská Konzervativní strana.