Charkovské překvapení

Město Brno začalo v letošním roce rozvíjet vztahy s ukrajinským Charkovem. Reagovalo tak na iniciativu ze strany Charkova, který si Brno v ČR vybral za strategického partnera ve snaze oživit bývalé obchodní kontakty a pomoci tak tamním výrobním gigantům najít nová odbytiště. Jarní mise několika zástupců brněnských a jihomoravských firem organizovaná obchodní a hospodářskou komorou naznačila možnosti a zmapovala terén. Vydatně jí v tom pomohla přítomnost tehdejšího náměstka brněnského primátora a dnešního primátora Richarda Svobody. Díky němu se otevíraly dveře delegaci do nejvyšších pater zmíněných gigantů, kam by tito obchodníci sotva kdy pronikli, a samozřejmě se o vše osobně zajímalo vedení města v čele s primátorem Charkova Vladimírem Šumilkinem. V leteckém závodě poprvé zazněla myšlenka pomoci v oživení brněnského letiště zavedením letecké linky z Brna na Ukrajinu. Nezapadla. Charkovská obchodní mise navštívila v září brněnskou leteckou přehlídku v Tuřanech a před několika dny vedení společnosti zajišťující tyto lety uzavřelo s brněnským letištěm předběžnou smlouvu o zřízení servisního zázemí pro charkovské stroje v Brně s předpokladem trvalého parkování dvou letadel v Tuřanech a s výhledem na zavedení linky Brno - Užhorod. Připomeňme, že „rozlétání" brněnského letiště, tedy zavedení pravidelných linek, považují ekonomičtí experti za jeden z klíčů k oživení ekonomiky regionu a ke snížení zdejší desetiprocentní míry nezaměstnanosti.

Proč to připomínáme? Díky těmto vztahům máme v Brně k dispozici informace o dění v Charkově - včetně dokumentů přijímaných vedením města - z první ruky, nezprostředkované médii. I když právě ta - alespoň u nás - na Charkov zapomněla a tím vlastně šíří nepravdivý obraz o Ukrajině, který se tak hodí jako obušek v ruce státnímu establishmentu. A je to chyba, protože jde o velice překvapivý vývoj, který může mít vliv na celkové pokojné a přitom demokratické vyřešení politické krize! Připomeňme, že Charkov je druhým největším městem Ukrajiny, v němž žije zhruba 1,6 milionu obyvatel včetně významné ruské menšiny. Jde o město strojírenského i vojenského průmyslu a atomového výzkumu, ležící na severovýchodě země u hranic s Ruskou federací. Má tedy všechny předpoklady stát se spolu s Doněckem a Dněpropetrovskem lídrem v procesu rozštěpení Ukrajiny.

K velkému překvapení se však stalo něco jiného: Charkovské náměstí Svobody, jemuž vévodí Leninova socha golemovských rozměrů, se stalo místem, kde se vyjadřuje podpora prezidentským kandidátům. Zatímco však u sochy Lenina se scházely denně tisícihlavé davy a náměstí tonulo v oranžové, na druhém konci se pod modrou vlajkou neshromáždila nikdy více než hrstka! Významnou roli sehrál i postoj vedení města a především statečné vystupování primátora Šumilkina, bývalého důstojníka Sovětské armády (což je zdá se typické povolání pro dnešní komunální politickou elitu na Ukrajině). Šumilkin a městská rada se v rezoluci striktně postavili proti oblastní radě a jejímu šéfovi Kušnarjovovi, který v divokém výstupu ve státem ovládané televizi vyhlásil Charkov za hlavní město „nezávislé východní Ukrajiny"! Primátor a městská rada pak na sebe ztrhli hněv tohoto představitele „tvrdé linie", když označili všechny jeho pokusy za protiústavní a tak se fakticky postavili za lidi demonstrující proti zfalšovaným volbám.

A perlička nakonec - hádanka pro chytré hlavy: Kolik pak si myslíte, že dostal podle oficiálních výsledků v Charkově hlasů kandidát na prezidenta Janukovyč? Třicet? Čtyřicet či snad dokonce padesát procent? Chyba lávky: Rovných 70!!!