Boj o 200 miliard euro
Boj o 200 miliard euro
EU se v minulém roce rozšířila na pětadvacet států a začala řešit otázku, jak bude financovat svou činnost v letech 2007-2013. Evropská unie hospodaří stejně jako státy s ročními rozpočty, ale navíc definuje také sedmileté finanční perspektivy. V rámci rozpočtu EU se v posledních letech přerozděluje zhruba 1 % HDP členských států EU, což představuje cca 100 mld. €.
Nyní žijeme v rozpočtovém období EU pro roky 2000-2006 a v tomto rámci nás čeká již pouze sestavení jednoho evropského rozpočtu. Pro následující období nejsou stanovena žádná přesná finanční pravidla. A o nich se právě v posledních měsících vede velmi intenzivní diskuse v celé EU.
Hlavní hráči v této hře jsou tři: Je to Evropská komise, která má logický zájem zvyšovat svoji důležitost a která proto navrhuje přerozdělovat v nadcházejícím období 1,24 % HDP (maximum toho, co dle smluv nyní může žádat). Jsou to také jednotlivé členské státy, které nyní vyhodnocují, jaké varianty evropského rozpočtu jsou pro ně nejvýhodnější, a dle toho sdělují svá stanoviska. Posledním hráčem je Evropský parlament, bez jehož souhlasu není možné celou finanční perspektivu schválit.
Bohaté státy EU, pro které se již vžil název „gang šesti" (Německo, Francie, Británie, Rakousko, Švédsko a Nizozemsko) daly již před rokem jasně najevo, že by rozpočet EU měl zůstat i v letech 2007-2013 na úrovni 1 % HDP. Důvod jejich postoje je zřejmý. Tyto státy byly čistými plátci do rozpočtu EU již v době, kdy měla patnáct členů. Po jejím rozšíření se jejich pozice dále prohloubila, což se jim nelíbí. Na druhé straně stojí řada chudších států EU, které jsou přesvědčeny o tom, že evropské fondy pomohou jejich rozvoji, a žádají větší přerozdělování v evropském rozpočtu.
Zkrátka bohatí tlačí na to, aby se utratilo pouze 1 % HDP, a chudí chtějí výdaje vyšší, nejlépe 1,24 % HDP. Rozdíl mezi těmito dvěma variantami činí v období 2007-2013 zhruba 200 mld. euro a o ty se v nadcházejících měsících povede diplomatická válka. První bitva byla již vybojována při přijetí rozpočtu EU na rok 2005, kde se „bohatým" podařilo prosadit 1 % HDP. Další fáze války přijde na řadu při projednávání rozpočtu 2006 a poslední při samotném schvalování finanční perspektivy.
Jaké jsou v této hře české zájmy? Velká část české veřejnosti považuje ČR za spíše chudý stát EU a řada především komunálních politiků spoléhá na „strukturální peníze" z Bruselu. Realita našeho postavení je ale rozdílná. Stále sice ještě jsme „žákem" s horším průměrem, ale to se brzy změní. Do třídy (EU) totiž už v roce 2007 přijdou Bulhaři a Rumuni a před rokem 2013 je pravděpodobně doplní také Chorvati.
V důsledku toho se budeme v žebříčku hospodářského výkonu posouvat směrem nahoru a postupně tak budeme ztrácet právo čerpat různé dotační tituly. Proto není v českém zájmu zvětšovat evropský rozpočet a hlasitě stát na straně „chudých". V našem zájmu je co nejdříve dosáhnout rovnoprávnosti ve společné zemědělské politice EU, kde jsme na základě podmínek přístupové smlouvy jasně diskriminováni. Obdobně je naším zájmem co nejrychlejší zrušení přechodných období pro pohyb pracovních sil ve dvanácti starých členských státech EU. Zdrojem naší prosperity v blízké budoucnosti bude využití výhod jednotného trhu a nikoliv naivní spoléhání se na dotace.