Nereforma na obzoru

Dlouho připravovaná a do poslední chvíle tajená reforma veřejných financí je konečně na světě. Připomeňme, že jde o zásadní vládní úkol, s nímž spojila koaliční vláda své bytí a nebytí. Úkol, k němuž jsou upřeny zraky celé společnosti, finančních trhů i investorů.

Heuréka, chtělo by zvolat, ale nadšený potlesk dosud nikdo nikde neslyšel. „Reforma se nebude líbit ani voličům ODS, ani voličům zelených, ani lidoveckým voličům," předeslal na začátku svého vysvětlovacího expozé premiér Mirek Topolánek. Komu se má ale potom, sakra, líbit, pomyslel si nejeden účastník hospodářského fóra, na němž byly tyto změny prezentovány. Nelíbí se navíc ani levici, ani odborářům a, světe div se, příliš z ní blahem neskáčou ani podnikatelé, kteří současnou vládu vynesli na svých volebních lístcích do Strakovy akademie. Premiér a jeho ekonomická „jednička", ministr financí Miroslav Kalousek, se tak jakousi časovou smyčkou ocitli v pozicích tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly a jeho ministra financí Bohuslava Sobotky. Také oni si před lety mnuli ruce, jak je jejich „reforma" vyvážená, když do ní buší politici zprava i zleva. Jak to dopadlo, víme sami.

Podobný je i způsob předložení a projednávání změn. Reformní agenda byla předložena v jednom balíku, respektive „batohu", kterému Topolánkovo okolí říká „tlusťoch". Jestli tím chtěl premiér polichotit svému bývalému, dnes ostrakizovanému ministru financí a připomenout jeho předvolební „tlustou peněženku", šlo z formálního i věcného hlediska o žert vskutku nejapný. Veškeré reformní kroky totiž vláda do poslední chvíle tajila jak před veřejností a ekonomickými odborníky, ale i před vlastními poslanci. Ti byli stejně jako v případě špidlovských pokusů o reformu postaveni před hotovou věc.

Co se dá pochopit ještě hůře, je, že nebozí poslanci ani netušili, z jaké celkové strategie reformátoři vycházejí. Bude proto zajímavé pozorovat, jak se jednotlivé reformní kroky budou věcně vypořádávat s předloženými námitkami v průběhu schvalovacího řízení, až dojde na jednotlivé paragrafy. Bude pak následovat jedna novela za druhou, až se zjistí, že některé kroky byly původně spočítány špatně? Opět jako v případě reformy Špidlovy?

Návrh současných změn přinesl nepochybně mnohé pozitivní myšlenky a záměry. Především je dobré, že vláda chce usměrnit propad veřejných rozpočtů. Smyslem má být, abychom co nejdříve začali opět plnit konvergenční kritéria nutná pro vstup do eurozóny a přijetí evropské měny. Bohužel se však nelze ubránit dojmu, že této bohulibé myšlence, která je ale pouze krátkodobým efektem připravovaných změn, podřídila vláda všechny ostatní aspekty reformních kroků, především v oblasti snižování daňového zatížení. Kulišárnou s rozšířením daňového základu na pojistné, což v podstatě znamená dvojí zdanění, bohužel nedokázala zastřít, že kromě vysokopříjmových skupin a některých modelových případů rodin s dětmi nevydělá na reformě prakticky žádná další sociální skupina. A to nás ještě čeká zavedení ekologických daní, vůči nimž zatím není postaveno vládou slíbené adekvátní snížení odvodů na sociální pojištění tak, aby dopad byl fiskálně neutrální.

Okamžitý efekt daňových změn vynikne na pozadí toho, že v roce 2008 se očekává přínos do státní pokladny ve výši deset miliard korun. Znamená to, že každému občanu sebere stát rovnou tisícovku. Snížení sazby firemních daní o pět procent v průběhu tří let také žádnou díru do světa neudělá. Za velmi opatrné lze také označit snížení mandatorních výdajů. Dvacet tři miliard zní sice velkolepě, ale jen na první pohled. Opět nelze nezmínit špidlovskou daňovou reformu ČSSD, která na pozadí mírného snížení přímých daní látala rozpočtové škrty přesunem větší části položek do vyšší sazby DPH.

Jediná odlišnost je pouze v tom, že ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas přišel s úsporami, které mají přinést více než dvacet miliard korun. Už expertní tým, který na reformu veřejných financí zřídil tehdejší ministr financí Sobotka, navrhoval snížení sociálních výdajů až o šedesát miliard korun. A to byla jejich výše o nějakou tu stomiliardu nižší, než je tomu dnes. Vládní úspory v sociálních výdajích tak nedosáhnou ani poloviny částky, o kterou je poslanci navýšili před volbami.

Stručně řečeno, dokument, který vláda připravila, není reforma v pravém slova smyslu. Jde o pouhé změny v daňové oblasti spojené s částečnými škrty v sociální sféře.