Naše chyby v poválečné republice

Následující text, psaný v samotném závěru života a dosud nikdy nepublikovaný, pochází z Ducháčkovy pozůstalosti v drže­ní Martina J. Stránského. S jeho otcem Janem, zaměstnancem Rádia Svobodná Evropa v New Yorku, a ostatně s celou jeho rodinou, stejně jako s Peroutkovými a Tigridovými se manželé Ducháčkovi blízce přátelili. (Martin Nekola)

T. G. Masaryka se kdysi ptali: „Co jste dělal v letech devadesátých?“
Masarykova odpověď byla: „Chyby.“
„Chyby.“ To je také moje odpověď na otázku, co jsem dělal v roce 1947 až do puče.
Pět z nich je snad užitečné blíže identifikovat. Vybírám ty, které byly nejtěsněji spjaty s mým tehdejším postavením, kdy jsem byl poslancem lidové strany za Plzeňsko, členem výkonného výboru strany a předsedou zahraničního výboru Národního shromáždění. Bylo mně 32 let, když jsem se jím stal. Byl jsem tehdy nejmladším předsedou zahraničního výboru v Evropě – ale to snad byla právě chyba, i když ne mnou přímo zaviněná. Jak to dnes vidím, neměl jsem přece jen dost politické a parlamentní zkušenosti, abych normální pozici v parlamentě proměnil na pozici větší moci i vůči měkkému Janu Masarykovi a tvrdému Vlado Clementisovi. (…)