Náboženství a lidová kultura

Vzájemné pronikání křesťanství a lidové kultury Evropy devatenáctého století není nikde viditelnější než ve vlivu, který měly na představivost mnoha lidí rituály přechodu. (...) V očích katolíků dostávaly křesťanský křest, sňatek a pohřeb ještě další rozměr díky přesvědčení, že tyto obřady odlišují lidské bytosti obdařené nesmrtelnou duší od zvířat, která zaniknou. Do katolického popisu těch, kdo zanedbali nebo odmítali tyto obřady, proto snadno vstupovala představa zvířete. Jeden francouzský kněz radil v roce 1903 těm, kdo uvažovali o čistě občanském sňatku, aby se rozhodli, ke kterému druhu chtějí náležet. Světský pohřeb byl charakterizován jako enfouissement (výrazem normálně užívaným pro zvířata) nebo encrottement („vyhození na hnůj") spíše než výrazem enterrement, který se užíval pro lidi. Během jednoho občanského pohřbu v jednom malém městě poblíž Orléansu přišla na hřbitov skupina dívek náležejících k církevnímu společenství a při obřadu chrochtala jako prasata. (...)