Multikulturalismus nás vede do pasti

Rozhodnutí předsedkyně senátu obvodního soudu ve Frankfurtu na Mohanem nadřadit právo šaría nad národní ústavu znamená pravděpodobně přelom nejenom v dosavadním pojetí práv etnických menšin, nýbrž také v jejich vztahu se státem. Korán dovoluje, aby manžel bil svou manželku. A to i tehdy, když pár žije v Německu a žena má německé občanství. Tak lze zkráceně interpretovat rozhodnutí soudkyně, která zamítla žádost Němky marockého původu o zrychlené rozvodové řízení.

Inkriminovaná soudkyně se dopustila historického činu. I za předpokladu, že Ústavní soud její rozhodnutí zruší (což se dá předpokládat), znamená takový čin jasné posílení pozic radikálních muslimů usilujících o islamizaci Evropy stejně jako další hřebíček do rakve již tak polomrtvé západní společnosti, která své tradice a hodnoty nejenže nehodlá bránit, nýbrž je chce také legálně popírat a rušit.

Již zde nejde jen o snahu dezintegrovat „tradiční společenství" přijímáním kulturně odlišných imigrantů, spojenou s programy masového zvýhodňování a nucením většinové společnosti k porozumění a přizpůsobování se v zájmu „kulturní rozmanitosti". Příchozím (v tomto případě muslimům - a nehraje zde roli, jaké má dotyčný občanství) je v podstatě povoleno konat v rozporu s národní ústavou - a tyto kroky jsou de iure posvěceny coby „zákonné".

Všechny evropské státy se silnou muslimskou komunitou se potýkají s nesčetnými problémy. V zemích, jako je Holandsko, Belgie, Francie či Velká Británie, již radikální muslimové ovlivňují chod politiky takovým způsobem, o němž mnozí jen sní. Stačí výhružný telefonát, dopis či zapálené auto a dotyčná osoba, která muslimy v jejich očích „diskriminuje", má na výběr jen ze dvou možností. Riskovat smrt, nebo popřít sebe sama přistoupením na naprosto nehorázné vydírání, které by bylo ještě před sto lety zcela nemyslitelné. Své by mohli vyprávět Hirsi Ali, arabistka Bat Ye´or, holandský politik Gert Wilders, bezpečnostní expert Udo Ulfkotte či Theo Van Gogh, u něhož však bohužel došlo k naplnění první z eventualit.

Britské školy ruší vánoční výzdobu, aby „neurážely" muslimské děti. Katolická charita je osočována coby „rasistická", neboť bezdomovcům zdarma servíruje polévku s vepřovým masem (uráží muslimy). Politici upozorňující na problémové soužití menšin, jsou umlčováni, protože „nepochopili nutnost multikulturních zítřků". Multikulturalisté nás přesvědčují o naší údajné bigotnosti, netoleranci a matou veřejnost scestnými teoriemi o „pestré společnosti". Jen málo obyčejných lidí si uvědomuje, že se zde vytváří jen iluze, která s realitou nemá nic společného.

Politické kroky multikulturalistů se postupem času stávají stále radikálnějšími a ve své podstatě štěpí jednotlivá společenství na „klany", o kterých hovoří např. Giovanni Sartori ve své knize Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Stát nemůže dost dobře fungovat bez jednotící idey. Respektovat určité zvyklosti menšin, které na území určitého státu žijí, je v pořádku, avšak jen do doby, než začnou kolidovat s ústavností dané země. Obávám se, že islámské právo šaría se nachází za touto hranicí.

Rozhodnutí německého soudu přiznat muslimovi právo na bití své ženy je přelomové. Západní společnosti už pomalu dochází, že zde existuje určitý problém, a je jen na ní, zda se rozhodne jej řešit. Jisté však je, že pokud bude stále jen přihlížet rozmělňování a ničení vlastních hodnot ve jménu multikulturalismu, mohla by se alespoň vnitřně připravit, aby pro ni další rána, kdy třeba holandský soud uzná právo muslimů na náboženskou agitaci na školách, nebyla tak šokující.