Místa paměti ve střední Evropě

  Myslím, že lze bez rozpaků napsat, že to bylo zejména díky francouzskému historikovi Pierru Norovi a sedmisvazkovému projektu o francouzské historické paměti, jejž řídil a s nímž se veřejnost mohla seznámit pod názvem Les lieux de mémoire (1984-1992), že se toto téma setkalo se zájmem historiků v řadě evropských zemí. Je tomu tak zřejmě proto, že stále intenzivnější stýkání a potýkání se různých kultur v dějinách světové civilizace nás stále více upozorňuje na okolnost, že se odlišují zejména díky svému utváření podle kritérií, jež jsou nezřídka jen obtížně vzájemně slučitelná. Tato kritéria dnešní historik nechápe ovšem jako „nezměnitelnou" danost, nýbrž v nich vidí kulturní konstrukt, jehož motivy, obsahy i mocenské aspekty je možno dekonstruovat, neboli poukázat na jejich historickou podmíněnost, a tím je do jisté míry relativizovat. Jako zvlášť vhodné badatelské pole takto chápaného přístupu k minulosti se jeví různé projevy moderního nacionalismu, včetně jeho etnosymbolického repertoáru. (…)