Malíř a sběratel Vojtěch Chytil a umění Dálného východu

Cesty osudu bývají občas spletité, a to se týká jak příběhů lidských, tak těch, které se vážou k životní dráze uměleckých předmětů. Příkladem par excellence jsou díla asijského umění v evropských sbírkách, která vznikla v jiném kontextu na druhém konci světa a původně plnila funkce naprosto odlišné od těch, v nichž se s nimi setkáváme dnes. V Číně, Japonsku, Koreji nebo Tibetu je vyhledali nadšenci, kteří často obětovali pohodlí a jistoty života v Evropě a vydávali se na dalekou pouť do zemí, kde bylo všechno nové a vzrušující, ale zároveň jiné, pro Evropana nezvyklé až šokující. Mnozí prvorepublikoví cestovatelé si přiváželi na památku či pro potěšení umělecká díla, která obdivovali pro jejich estetické kvality i vynikající řemeslné provedení. Několik z nich se na dovoz a obchod s asijským umění začalo přímo specializovat, když zjistili, jak velký může mít takový artikl v Evropě úspěch. V Československu dvacátých a třicátých let to byli především Joe Hloucha, Josef Martínek a Vojtěch Chytil. Malíř Vojtěch Chytil vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, a o tato díla se tudíž zajímal i profesionálně. Jeho sbírka dálnovýchodního umění, jejíž část se dnes nachází ve fondech Národní galerie v Praze, stejně jako jeho vlastní životní pouť se ubíraly spletitými cestami, které by vydaly na román. Podívejme se na nejzajímavější a nejpoutavější momenty Chytilova příběhu a na fenomenální úspěch, který v meziválečné Evropě zaznamenala umělecká díla přivezená z Číny, Tibetu a Japonska. (…)