Kupředu modrá? 2002 versus 2006

Z úst představitelů ODS zaznívají velmi často prohlášení o blízkosti jejich strany a britských konzervativců. Konzervativní strana je dokonce mnohdy označována za potenciálně nejbližšího partnera a spojence na evropské politické scéně a v Evropském parlamentu. Není zas tak podstatné, nakolik jsou si politická scéna v České republice a Velké Británii podobné a nakolik jsou rozdílné - v tradicích i současné politické kultuře. Podstatné je to, že se ODS hlásí k subjektu, který již ve trojích parlamentních volbách po sobě neuspěl. Proto by si měla dát pozor, aby nedopadla jako on.

Situace se již poněkolikáté opakuje: Konzervativní strana prohraje volby, dojde k výměně vedení a (nejen) čeští pravicově zaměření publicisté píší články o tom, jak personálně obnovená strana postupně nachází svou tvář a staví se na nohy. Nicméně výsledek konzervativců je v dalších parlamentních volbách stejný - porážka. Nemyslím si, že by konzervativci měli horší program než labouristé, kladně lze zhodnotit také jejich předvolební kampaň. I marketingoví odborníci způsob vedení kampaně Konzervativní strany chválí a není divu, že si ODS letos přizvala tvůrce kampaně konzervativců, aby jí poradili. Uvědomují si ale představitelé ODS, že jejich vzorem je strana, kterou voliči již třikrát po sobě odmítli? A pokud ano, dokáží z toho občanští demokraté vyvodit závěry a poučit se? Je důležité nabídnout dobrý program, ale ještě důležitější je přesvědčit voliče o tom, aby mu dali svůj hlas.

V tomto ohledu je vhodné vybavit si vzpomínku na předvolební kampaň pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2002. Tehdejší kampaň ČSSD vedl Vladimír Špidla a světlovlasý chlapec Socánek a nelze jí upřít jedno pozitivum - zacílení na konkrétní voličské skupiny. Adresátem byla máma Jana, prodavačka, která chtěla, aby se moc nezdražovalo, táta Josef, zaměstnanec výrobního podniku, který chtěl pocit jistoty a bezpečí (tento slogan byl pravděpodobně odkoukán z reklamy), a jejich děti - talentovaná studentka Eva, toužící po vlastním bytu, a nezaměstnaný Pavel, usilující o dobrou práci.

Sociálnědemokratická kampaň byla silně populistická, ale jak ukázaly volební výsledky, voliče oslovila dostatečně. ČSSD nabízela program pro celou rodinu a tvrdila, že je pro ni „člověk na prvním místě". Když oslovila i dědu Martina, důchodce, který chtěl mít kvalitní léky a neplatit za doktory, a tetu Kláru, které záleželo na tom, aby její syn bezplatně studoval, bylo vyhráno. Jak nedávno v Revue Politika poznamenal Bohumil Pečinka, Socánek slíbil všechno všem a po volbách už o něm nikdo neslyšel.

Další, co kampaň ČSSD obsahovala, bylo jednoduché a jednoznačné Špidlovo heslo: „Zdroje tu jsou." V porovnání s poklidem, který nabízela sociální demokracie, působila kampaň ODS jako nemístné strašení. Národní zájmy a průvan v byrokracii prostě nedokázaly voliče v zemi s relativně dobrou ekonomikou, byť žijící na dluh, oslovit tolik jako sociálnědemokratický klid a pohoda. Povolební prohlášení Bohuslava Sobotky, že „předvolební sliby ČSSD nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce", nic zásadního nezměnilo. Hlavní jsou čtyři roky ve vládě. Parník se potápí, kapela hraje.

Příslibem zisku v červnových volbách by pro ODS mohl být aktuální způsob vedení její kampaně. Pod názvem „Modrá šance ODS" se strana snaží o širší zaměření. Jako by její představitelé pochopili, že k výraznějšímu volebnímu úspěchu musí zaujmout všechny společenské vrstvy. Na billboardech se objevuje zdravotní sestra, dělník, důchodci, matky s dětmi a konkrétní částky, o které by si dotyční za vlády ODS měli polepšit. Takto nakročená strategie by mohla slavit úspěchy. Sliby jsou konkrétní, stejně jako ty „socánkovské", populismu je však méně. Dalším prvkem, který by ODS měla rozvíjet, je pocit sounáležitosti s voličem a občanem a snaha vcítit se do problémů „obyčejných lidí". Heslo „Společně po modré" spolu s neagresivní formou kampaně by k tomu mohly přispět. Zatímco předseda ODS Mirek Topolánek používá slovo „my", jeho hlavní konkurent a lídr ČSSD Jiří Paroubek se snaží prezentovat termínem „já". Oba napovídají, na co jejich strana vsadila: ODS na tým, ČSSD na vůdcovský princip. Situace se liší od voleb v létě 2002, kdy ČSSD pod vedením mediálně neatraktivního Vladimíra Špidly vystupovala jako týmové uskupení, zatímco ODS v závěru kampaně vsadila jednoznačně na schopnosti Václava Klause. Co na voliče zabere letos - „parta" nebo „buldozer"? To se definitivně ukáže až v den voleb.