Jedině to je přesné

Francie, podobně jako celá Evropa, se v posledních letech mění k nepoznání. Jak máme těmto proměnám rozumět? Jak se v novém světě vyznat a co očekávat? Odpovědi na tyto otázky přicházejí ze dvou stran: poučme se z historie, říkají jedni, dívejme se na společnou budoucnost, říkají druzí. Alain Finkielkraut ukazuje, že obě strany se mýlí: historické analogie i politické vize nám totiž přítomnost zakrývají a znemožňují nám vidět její skutečnou tvář. Ve svých komentářích k francouzským událostem z let 2013–2015, které připravoval pro rádio RCJ a časopis Causeur, se pokouší o věcné a střízlivé hodnocení, které je neideologické a drží se zdravého rozumu – asi tak, jak to známe u G. K. Chestertona nebo Raymonda Arona. „Jedině to je přesné, žít v přítomném okamžiku,“ cituje autor v úvodním mottu Charlese Péguyho. A život v přítomném okamžiku pro něj znamená odložit veškeré předsudky a „podívat se zpříma do tváře, kterou jsme nečekali“.

 Alain Finkielkraut (1949) je francouzský filozof, historik a esejista s židovsko-polskými kořeny. V 70. letech přednášel o francouzské literatuře na University of California v Berkeley a od konce 80. let působil jako profesor kulturních dějin na pařížské École polytechnique. Od roku 2014 je členem prestižní Francouzské akademie. Ve svých knihách se věnoval rozmanitým tématům, např. francouzským intelektuálním tradicím, násilí ve společnosti, francouzskému kolonialismu, válce v Jugoslávii, asimilaci imigrantů v evropských zemích, židovské identitě a antisemitismu. Jako veřejně angažovaný intelektuál komentuje mnoho let v tisku i v rozhlase aktuální dění ve Francii i ve světě a má na svém kontě řadu polemik a bouřlivých diskusí. Česky vyšly kromě různých kratších článků jeho eseje Destrukce myšlení (Atlantis 1993) a Co kdyby láska nikdy neskončila (CDK 2014).