K úmrtí historika Ernsta Nolteho (1923–2016)

Dne 18. srpna 2016 zemřel v Berlíně významný historik Ernst Nolte, pravděpodobně jedna z nejkontroverznějších postav německého dějepisectví posledních desetiletí. Nejprve si v 60. letech získal uznání a respekt jako znalec fašistických hnutí. Jeho práce posunuly výzkum fašismu výrazně dopředu a jsou dodnes v hojné míře využívány. Stačí jmenovat například knihu Fašistická hnutí nebo knihu Fašismus ve své epoše, která vyšla v roce 1998 také česky a kde podává základní typologii fašismu, jež vychází z odlišení jeho různých proudů v průběhu vývoje. Jako prefašistické hnutí tam zmiňuje francouzskou Action francaise, jejímž základem byly myšlenky konzervativního katolicismu, antiliberalismu, roajalismu a protižidovských názorů. Dalším typem fašismu je pak jeho italské vyjádření, které se etablovalo pod vedením Benita Mussoliniho, a pak pochopitelně německý nacionální socialismus jako nejradikálnější forma. Navzdory diferencím těchto směrů je možné podle Nolteho najít spojnici – tou je vystoupení vůči politické modernitě. Nolte tak reagoval na krizi demokracie i liberalismu, i když fašismus v jiných formách, především v technologické a ekonomické sféře, naopak k modernitě vykazoval afinitu a známky „pokrokovosti“.  Za svou analýzu fašismu se dočkal velkého uznání i ze strany levicových intelektuálů. Vše se změnilo v okamžiku, kdy do širšího povědomí vstoupil článkem, který vyšel pod názvem „Vergangenheit, die nicht vergehen will“ v červnu 1986 v konzervativním deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. (...)