Jeden den Ivana Děnisoviče jako cesta k Souostroví Gulag

Řekne-li se gulag, málokterý čtenář patřící k euroamerické kultuře bude mít jinou asociaci než jméno Alexandra Solženicyna. Ve svých novelách a románech se stal zprostředkovatelem fantasmagorické skutečnosti sovětského represivního aparátu, místopiscem stalinských lágrů a nepřístupných trestaneckých zón - novodobé říše mrtvých. Solženicyn věřil, že slovo dokáže beze zbytku přenést, zprostředkovat cizí životní zkušenost se všemi útrapami, škálou pocitů i barev - evokovat prožitek jiných tak, že je chápán jako vlastní. A proto svoji zkušenost z pobytu v novodobé říši mrtvých popsal. Díky Solženicynovi a mezinárodní pozornosti, kterou vzbudilo vydání jeho rozsáhlé dokumentární prózy Souostroví Gulag, se svět na počátku sedmdesátých let dozvěděl konečně to, co před ním země budující komunistickou společnost umně skrývala - pravdu. (...)