Hudbo drahá

U stolu

Krajíc krajiny do zlatova

v košíku chleba spočívá,

to krabaté hory mne hřeje patka,

to pod dlaní hřeje památka;

západu mráčky roztavené

mužskému do sklenky kápnou chvíle žhavé;

salátu hlávka lámavá, křehká,

srdíčko, natě zavinuté chlouba

slimáka sny chrání, kadeřavá, lehká,

vidličkou zavadit – je radost, ale tolik škoda.

Vzpomínání, srozumění

outka pavučiny spolu tkají

a růže tu je, sama, svatá,

že taková je, se nečervená

a voda je tu, staví se tichá,

ta ve skla poutech sotva dýchá,

o sněhu sní, o nebi má zdání…

Hudbo drahá, kdo ti brání…

(…)