Gross v mlze

Premiér Stanislav Gross při podpisu evropské ústavy 29. října v Římě mj. prohlásil, že kritika tohoto dokumentu je prý „úplně nesmyslná", protože „každý ví, že se na jeho přípravě pracovalo prakticky rok a všechny relevantní politické síly o něm měly možnost debatovat" (MF DNES 30.10.). Pokud i tento svůj výrok myslel (podobně jako asi vše v poslední době) upřímně, pak se lze oprávněně obávat jak o něj, tak i o všechny ostatní občany této země. Je si předseda české vlády vědom toho, co říká? Četl vůbec evropskou ústavu? A ví, jak vznikala?

Pro zopakování: evropskou ústavu připravil konvent o budoucnosti EU, na němž i přes všechna ujištění nebyly členské a kandidátské země (tehdy i Česko) v rovnocenném postavení. Nelze přitom zapomínat, že pomyslné otěže konventu ve svých rukou pevně třímal jeho předseda Valéry Giscard d'Estaign, který víceméně eliminoval prostor pro jednání všem zúčastněným: členům i nečlenům EU. Následná mezivládní konference (IGC) to ostatně potvrdila. Až na ní se ukázalo, jak odlišná stanoviska jednotlivé země zastávají. Její jednání sice nakonec byla dokončena, ale oproti očekávání se protáhla. Ani tak přitom nedosahovala délky negociací o většině předcházejících smluvních revizí. Dokument ústavního typu by si to zasloužil - mj. i proto, že argument o konventu coby plnohodnotné náhradě IGC z výše uvedených důvodů neobstojí.

A co ústava samotná? Nehledě na to, že konvent podle známé laekenské deklarace z prosince 2001 ani neměl mandát na její přijetí, je třeba konstatovat, že jde (i po částečné revizi na IGC) o velice špatný text, na němž jde až příliš vidět, v jakých bolestech a/nebo křečích vznikal. Ústava nijak výrazně nezpřehledňuje primární („ústavní") právo Unie a navzdory zažitým klišé jej zdaleka neobsahuje celé a v takové podobě, aby se zabránilo jeho protichůdným výkladům. Ústava také fakticky nenapomáhá přiblížení Unie občanům - spíše naopak. Text je tak rozsáhlý a členitý, že občany odrazuje ještě předtím, než se v něm mohou dočíst o dalším posílení institucí EU na úkor jejích členských zemí.

V souvislosti s evropskou ústavou se sice hovoří o „historickém kompromisu pětadvaceti evropských zemí", ale často se zapomíná na její srovnání se smlouvami, na nichž je současná EU založena. Ty jsou totiž i navzdory všem svým fatálním nedostatkům na relativně vyšší úrovni než právě podepsaná ústava, která si (v kontrastu s nimi) na kvalitní produkt s vysokou přidanou hodnotou jen hraje.

Pokud se nyní vrátíme k otázkám z úvodu, pak jsou odpovědi na ně jasné - všechny negativní. Premiér Gross tedy zjevně neví, o čem mluví. A nebo to ví velice dobře a snaží se svými výroky obalamutit všechny okolo. Tak či tak, není to pro nás a budoucnost naší země (ať už s evropskou ústavou, nebo bez ní) dobrá vizitka.