Dechristianizace, nebo nový model křesťanství?

Na základě prací G. Le Brase a jeho žáků lze dnes hovořit o „dějinách náboženského smýšlení na Západě v moderní době". Mají-li být bohaté výzkumy z retrospektivní sociologie z poslední doby plně zhodnoceny a dospět až k úrovni kolektivního smýšlení, je nutné se na ně podívat souhrnně. Ono kolektivní smýšlení bylo a stále je výsledkem střetávání a vzájemného prolínání dvou kultur, z nichž jedna je ta hlavní a druhá více či méně potlačovaná. Badatel musí mít toto dialektické ovlivňování mezi dvěma světy stále na zřeteli a náboženské skutečnosti minulých dob se mu ukáží nejpravdivěji, když se zaměří na hluboký rozdíl mezi tím, co bylo předepsáno a jak se skutečně žilo. S použitím tohoto klíče lze řešit otázku dechristianizace. Ke správnému hodnocení je možné dospět jedině na základě studia christianizace, a ta dosud nebyla probádána. Proto si jen málokdo uvědomuje, že nejdůležitějším obdobím západní christianizace nebyl středověk, ale „moderní" doba (16. až 18. století), která začala reformací a protireformací. Tyto dva proudy směřovaly zdánlivě proti sobě, ale ve skutečnosti vykazují styčné body. Christianizace tohoto období byla nutně svázána se státem a používala metodu strachu. I proto postupně ztrácela na síle a proto je v současné době neudržitelný model křesťanského náboženství z klasické doby/doby klasicismu. Vyplývá z toho nutně závěr, že křesťanstvo je ve své podstatě stále svázáno s tímto modelem? (...)