Cesty za Balthusem

Rozhodnutí navštívit francouzského malíře Balthasara Klossowského de Rola, podepisujícího své promalované rozměrné obrazy jménem Balthus, vzniklo při jedné předjarní potulce s Jiřím Štouračem ve Sněžném na Vysočině. Jiří vlastnil obsáhlý katalog z Balthusovy výstavy v Paříži, já trochu věděl o Balthusových rodinných vazbách na básníka Rainera Marii Rilkeho. Tušili jsme v malíři zvláštního solitéra, který se nehoní za tepem doby, ani každoročně nenaplňuje galerie haraburdím, ale ve skrytosti a tichu se malbou navrací k dávným mistrům a odkazuje k tradici. Z doslechu jsme věděli, že Balthus všechny své generační vrstevníky přežil a snad ještě žije, podoben nějakému starému krabu, v alpském předhůří. Chystali jsme se tehdy na měsíční cestu do Itálie, po stopách renesančního malíře Piera della Francesca, a bylo rozhodnuto - pojedeme přes Švýcarsko. Pověřil jsem proto svoji sestru, žijící u Curychu, aby přes své známé zjistila, kde Balthus bydlí, opatřila na něj telefonní číslo a domluvila nám s ním schůzku. Když se do Rossiniére nakonec dovolala, někdo z Balthusova služebnictva ji lámanou němčinou vysvětlil, že Balthus návštěvy už nepřijímá. (...)