Brexodus v pasti Unie, nebo naopak?

Virtuózní, pragmatický, odvážný. Tak nazývala britská pravicová a konzervativní média projev „nové železné lady“, premiérky Theresy Mayové, ze 17. ledna 2017, jímž přinejmenším na čas – než půjde při vyjednávání s bruselskými komisaři o podmínkách obchodu s Evropskou unií do tuhého – ukončila nejistotu ohledně vládní strategie a konečného cíle budoucího vztahu s Unií. Ta od červnového plebiscitu vládla v notně rozpolcené anglicko-velšské společnosti, jež společně volila brexit v poměru 55:45 (na rozdíl od opačné volby irsko-skotské, 40:60). Polooficiální diskuse kabinetu o tom, o jaké optimální obchodní podmínky brexitu by vláda měla usilovat, povzbuzovaly poražené intelektuály a politiky (pravice i levice) k nekonečným spekulacím, jak výsledek referenda oproti ústavní zvyklosti zvrátit, protože se ve své arogantní nadřazenosti nad obyčejnými lidmi nedokázali s porážkou smířit. Bylo skutečně tristní číst komentáře takových listů jako The Financial Times nebo The Guardian, podle nichž odchod z „jednotného trhu“ a celní unie způsobí hospodářskou katastrofu. Tito lidé stále doufali, že lze voliče nějak obejít, naplnit výsledky referenda pouze formálně, a zachovat tak Británii přístup ke společnému trhu, jako má Norsko (jež ovšem platí do unijního rozpočtu). Nebo alespoň vyjednat kompromis, pokud jde o omezení imigrace (třeba dočasné), či setrvat v celní unii a přijmout dnešní podmínky cel a tarifů pro obchod mimo Unii. (…)