Amerika promluvila

Konsolidovaná a sebevědomá pravice, zdecimovaná levice. Tak nějak by se dal shrnout výsledek posledních prezidentských a kongresových voleb ve Spojených státech. George Walker Bush v lidovém hlasování s přehledem zvítězil a v absolutním součtu získal o tři a půl miliónu hlasů více než demokratický kandidát na prezidenta John Kerry. Z tohoto výrazného rozdílu bylo nicméně klíčové číslo 137 000 - náskok, který Bushovi vyhrál důležitý stát Ohio a tím i celé prezidentské volby. Při rekordní účasti tak Bush 43, jak ho familiárně nazývá rodina i pracovníci Bílého domu, získal nejvíce voličských hlasů v historii země. Neskutečná mobilizace voličů tedy nenahrávala ve prospěch Kerrymu, na což se spoléhali demokraté, aktivisté z řad umělců a všechna mobilizační hnutí, ale naopak. Liberální „get out the vote" kampaň zmobilizovala podstatně více voličů na americkém Středozápadě, kteří proměnu Ameriky na zemi dovolující potraty a svazky homosexuálů považovali za ohrožení tradičních amerických hodnot - a to ve volebních místnostech rozhodlo. Morální hodnoty se staly hlavním a rozhodujícím faktorem celých prezidentských voleb. Ani válka v Iráku, ani stav americké ekonomiky neoslovil voliče natolik jako postoj prezidentských kandidátů k zásadním morálním a náboženským otázkám, a to navzdory skutečnosti, že tyto otázky nebyly v žádném okamžiku těžištěm předvolební kampaně. Bush dokázal přesvědčit věřící část amerického obyvatelstva, že právě on bude chránit v současnosti „těžce zkoušené" morální hodnoty, že právě on je a bude prezidentem, který rozhoduje na základě víry v Boha. Tento image Bushovi zaručil podporu katolíků, kteří jsou tradičními voliči Demokratické strany, a překvapivě rovněž zvýšenou podporu mezi ženami a hispánskou minoritou (též do velké míry tvořenou katolíky). Pro budoucnost Republikánské strany je právě podpora neustále rostoucí hispánské menšiny nesmírně důležitá, neboť až dosud hispánci drtivou většinou volili demokraty.

Republikánská strana je na koni. Před měsícem to nikdo nepředpokládal, pravděpodobně ani samotní republikáni, a už vůbec to neočekávali volební stratégové uvnitř Demokratické strany. Karl Rove, hlavní poradce prezidenta Bushe, naopak přesvědčil, že je geniální dirigent, zvládl nelehkou úlohu a vedl prezidenta a jeho orchestr tisíců pomocníků za jasným vítězstvím.

V roce 1994 republikáni sepsali pod vedením Newta Gingriche „Smlouvu s Amerikou", podnítili takzvanou republikánskou revoluci, která měla za následek drtivé republikánské vítězství v obou komorách Kongresu, nicméně nedokázali zabránit Clintonovu znovuzvolení o dva roky později. Tentokrát republikáni nepotřebovali ani smlouvu, ani novou revoluci; v těžké situaci obhájili Bílý dům a, což je jistě nejpřekvapivější, Demokratům uštědřili zahanbující porážku i v Kongresu. Právě zvýšení poštu křesel v Senátu a Sněmovně reprezentantů při současném obhájení prezidentského úřadu je v historii amerického politického systému velmi zřídkavé - posledním prezidentem, kterému se to podařilo, byl Franklin Delano Roosevelt v roce 1936! Symbolem porážky Demokratů v Kongresu byla neúspěšná kandidatura vůdce demokratické menšiny v Senátu Toma Daschleho, který kandidoval za Jižní Dakotu, přičemž znovuzvolení se v takové pozici vnímá spíše jako automatické.

Ukázalo se, že demokraté Ameriku neznají. Nevědí, co ji trápí, nerozumějí tomu, v co věří, a nechápou, že Amerika není jen pár států na východním a západním pobřeží země, i když jsou více „na očích". Demokratická strana se po letošních prezidentských a kongresových volbách ocitla v krizi. K vítězství ji nepomohli ani Michaelové Moorové, ani hvězdy šoubyznysu, ani mecenáši typu George Sorose, ba ani Kerrymu většinou nakloněná liberální média. Levicoví aktivisté si po těchto volbách už nemohou dále stěžovat, že Bush je nelegitimní prezident, že ukradl volby, že americký politický systém je nespravedlivý, když kandidát získá víc hlasů a prohraje volby (i když také nyní se našli zoufalci, kteří se dostali do potyčky s policií při protestu proti nelegitimním výsledkům voleb). Americká levice se s výsledkem voleb bude muset naučit žít a po clintonovské euforii se připravit na možnost, že v Americe už zdaleka nemusí být dominující politickou silou, jak tomu bylo po většinu minulého století.

V době konání voleb se nepotvrdily obavy z možného teroristického útoku na Spojené státy, který by mohl ovlivnit výsledek voleb. Je přitom velmi pravděpodobné, že vzhledem k Bin Ládinově „zálibě" v ovlivňování voleb nelze pochybovat o tom, že by se o podobný kousek jistě pokusil, kdyby měl alespoň nejmenší šanci na úspěch. Bin Ládin se zmohl „jenom" na výhrůžnou videonahrávku, která měla na volby v podstatě nulový vliv. Bushova válka proti terorismu možná začíná přinášet první ovoce v podobě bezpečnější Ameriky. A další čtyři roky republikánského Bílého domu a Kongresu ukáží, jestli tomu tak skutečně je.

Kromě pokračujícího boje proti globálnímu terorismu, války v Iráku, stabilizace Afghánistánu a snahy o opětovné přiblížení k Evropě bude Bush čelit mnoha dalším výzvám, z nichž velký počet bude vnitropolitické povahy. George Bush musí pokračovat v revitalizací ekonomiky, snažit se o omezení enormního rozpočtového deficitu, prosadit daňovou reformu a pokusit se o reformu systému sociálního zabezpečení. „Získal jsem v kampani kapitál, politický kapitál, který teď hodlám utratit," řekl odhodlaně ve svém vítězném projevu staronový prezident. S republikánským Senátem a Sněmovnou reprezentantů je Bush skutečně v nejlepší pozici, jak prosadit pro zemi nezbytné reformy. Například systém sociálního zabezpečení se musí v důsledku stárnutí populace transformovat na systém dlouhodobě udržitelnější, který by obsahoval pilíř tzv. osobních důchodových účtů. Bude tedy zajímavé sledovat, zda se prezident k takovému kroku odhodlá.

Amerika po těchto volbách zůstává rozdělena. George Bush to dobře pochopil a vyzval Američany, aby se sjednotili: „Chci promluvit ke každému člověku, který volil mého protivníka. Aby byla tato země silnější a lepší, potřebuji vaši podporu a udělám všechno pro to, abych si ji zasloužil. Udělám všechno, abychom si zasloužili vaši důvěru... Máme jednu zemi, jednu Ústavu a jednu budoucnost, která nás spojuje. A když se sjednotíme a budeme spolupracovat, neexistují žádné hranice velikosti Ameriky." Uvidíme za čtyři roky, jestli se tato vize naplní. Dnes je alespoň jisté, že Amerika promluvila a zvolila si George Bushe. John Kerry se sice hlásil do služby, avšak ještě na ni nevyzrál. A republikánská revoluce pokračuje.